Auto pro Jakuba s Matějem

Patnáctiletá dvojčata Jakub a Matěj vyrůstají s těžkým tělesným a mentálním postižením. Nechodí, nemluví, rodiče je musí krmit i přebalovat. Přetočí se ale sami na bříško, zkouší sedět a lézt, vezmou si do ruky hračku nebo se snaží listovat v dětské knížce. Někdy dokonce maminku s tatínkem překvapí. „Třeba Kubíček, když hodně chce, přeleze i celý obývák,“ vypráví rodiče. Péče o dva dospívající chlapce, kteří jsou vývojově na úrovni malých miminek, je ale nesmírně náročná, a tak není divu, že občas rodičům docházejí síly. Teď nutně shání peníze na větší a novější auto, do kterého by se oba kluci vešli i se všemi pomůckami. I s příspěvkem od státu je to však výdaj nad jejich možnosti, a proto bychom jim s pořízením auta rádi pomohli. Děkujeme, že se k nám přidáte.

Jakub a Matěj se narodili jen o pár dní dříve před plánovaným termínem, když lékaři na pravidelné kontrole zjistili, že jedno z dvojčat nemá přísun živin. Nebyl to jednoduchý příchod na svět, Jakoubka museli oživovat, oba chlapci měli problém sát mateřské mléko a rychle ubývali na váze, pak se ale vše uklidnilo. „Zpočátku jsem nedělala nic jiného, než kojila, odstříkávala mléko a přikrmovala injekční stříkačkou. Až se nám podařilo váhu zvednout a po jedenáctém dni po porodu nás pustili domů. Krmení nám sice dál dávalo zabrat, ale kluci pěkně přibývali a my jsme byli spokojení,“ vzpomíná maminka Daniela.

Že s Jakubem a Matějem není všechno v pořádku, se ukázalo, až když bylo chlapcům pět měsíců. Matýsek při chování neudržel hlavičku, a tak si rodiče vyžádali kontrolu na neurologii. „Pan doktor konstatoval, že je na úrovni dvouměsíčního miminka a doporučil nám cvičit čtyřikrát denně Vojtovu metodu. Jakoubek na tom byl ze začátku lépe, ale začali jsme třikrát denně cvičit i s ním,“ vypráví rodiče. Od té doby už se kolotoč cvičení, rehabilitací a lázní nezastavil. Lékaři chlapcům postupně diagnostikovali svalovou hypotonii a řadu dalších nemocí. Matýska naposledy trápily febrilní křeče z teplot, sotva přestaly, objevily se pro změnu u Kubíčka epileptické záchvaty, při kterých končí v nemocnici na kapačkách. Rodiče pátrali po příčinách obtíží, genetické ani jiné podobné testy ale nic neodhalily.



Loni v květnu Jakub s Matějem oslavili 15. narozeniny. K tomu, co zvládají jejich vrstevníci, se nepřiblížují ani zdaleka. „Výsledky jsou vidět, ale jde to velmi pomalu,“ říkají rodiče. Kluci se přetáčí z bříška na záda a opačně, Matěj si začíná sedat, pase koníky, snaží se jít na kolena a pomalu se zvedá. Jakub s dobrou motivací přeleze po jedné straně celý obývák. Oba moc rádi poslouchají pohádky nebo hrají s rodiči na piánko. Když je hezké počasí, vyráží celá rodina na výlety. Rodiče Daniela a Miroslav se synům snaží dopřát co nejvíce zážitků, navzdory všemu, s čím se musejí každodenně vypořádat. Chlapce přebalují, oblékají a krmí. S oběma několikrát denně cvičí, před každým jídlem jim masírují obličej, aby zvládli snít větší kousky jídla. 

Spoustu času tráví Daniela a Miroslav se svými syny také na cestách. Vozí je do speciální školy, kde mají své kamarády, na kontroly k lékařům, na fyzioterapie, akupunkturu nebo na hipoterapie a několikrát do roka také do lázní. Jenže dostat chlapce i s vozíky a potřebnými pomůckami do auta, stojí rodiče spoustu námahy. Nemluvě o tom, že na jejich dosavadní vůz už není spolehnutí, je starý 24 let. „Tím, jak jsou kluci dva, je pro nás každodenní přeprava o to složitější. Proto se teď snažíme sehnat finance na větší a také novější auto, které bychom uvnitř následně upravili a pořídili k němu rampu,“ vysvětlují rodiče. I když na pořízení vozu a jeho úpravu dostanou příspěvek od státu, stále jim chybí 300 tisíc korun, a to si sami nemůžou dovolit zaplatit. Proto se s žádostí o podporu obrátili na Konto Bariéry. „Budeme vdeční za jakoukoliv pomoc,“ vzkazují. 

Děkujeme, že s námi Jakubovi s Matějem a jejich rodičům pomůžete!

Fotogalerie