Kinematograf bratří Čadíků

REKORDNÍ POČET MĚST A VÍCE NEŽ MILION KORUN -
TAKOVÉ BYLO 30. FILMOVÉ LÉTO KINEMATOGRAFU BRATŘÍ ČADÍKŮ

Letošní sezóna byla slavnostně ukončena v pondělí 6. září na parkovišti rádia Impuls. Jak jinak než opět promítáním - diváci mohli shlédnout film Gump.

Při té příležitosti byl také zástupcům Konta Bariéry předán symbolický šek na 1 100 000 korun. Tato částka se vybrala na dobrovolném vstupném pojízdného letního kina. To v letošní, již 30. sezóně, navštívilo rekordních 150 českých měst a obcí.

Slavnostního předání symbolického šeku - na snímku mj. člen správní rady Konta bariéry Martin Kovář (sedící), Josef Čadík (druhý zprava) a Gabriela Švagrová z Nadace Charty 77.

Kinematograf bratří Čadíků spolupracuje s Kontem Bariéry od roku 2008 a za tuto dobu dobrovolné vstupné vyneslo téměř dvanáct milionů korun. Každý rok tak díky těmto financím může Konto Bariéry přispět desítkám lidí s handicapem. Děti i dospělí s handicapem si mohli pořídit nákladné zdravotní a kompenzační pomůcky.
„Pevně věřím v životaschopnost tohoto projektu a těším se na vaši účast a další spolupráci a chvíle strávené pod širým nebem,“ uvedl zakladatel Kinematografu Josef Čadík.

JDEME DO FINÁLE!

Tento týden se bude naposledy promítat pod širým nebem – letošní spanilá jízda Kinematografu bratří Čadíků vyvrcholí 5. září. Do té doby ho mohou shlédnout ještě diváci z Hrabové, Brna – Vinohrad, Kostelce, Moravské Třebové, Kroměříže a Chuderova. Přinášíme vám rozhovor s jedním z jeho zakladatelů, Josefem Čadíkem.

Kinematograf mi zachránil život

Léto s filmem, který za svými diváky přijede v maringotce – to je už více než pětadvacet let projekt Kinematograf. Založili ho v devadesátých letech bratři Pavel a Josef Čadíkové. Josef a jeho syn táhnou pomyslnou káru dál. Ročně díky Kinematografu získá Konto Bariéry okolo 1 milionu korun pro handicapované.

Kinematograf má už čtvrt století dlouhou historii. Proč vás vůbec napadlo vytvořit mobilní letní kino a objíždět s ním Česko?
Po revoluci jsem se stal nějakou náhodou ředitelem okresní správy kin ve Vyškově. Tehdy se kina spíš rušila, ale byly v nich promítačky a další přístroje. Rozhodl jsem se, že si koupím maringotku a do ní ty přístroje umístím. A budeme promítat.

Byl to obchodně úspěšný model?
Od začátku jsem věděl, že to žádné podnikání není. Ale zkusili jsme s bratrem, co to obnáší. Chytlo se to a začalo se to zvětšovat... už se o nás vědělo. Dnes už můžu říct, že jsme si něco poctivě vybudovali. Nejsme ale žádní zlatokopové, nás to neživí, jen dávám nevelikou výplatu synovi, který to se mnou táhne. Mám svou školu, příjem z ní mi pomáhá překlenout období, kdy nemám nic. Samozřejmě potřebujeme peníze, abychom mohli zaplatit za filmy, které jsou rok od roku dražší – nevím, co se to děje. Platíme také brigádníky, ale jsem rád, když vidím jejich nové tváře a když je to těší. Každý večer s nimi mluvím. Dělá mi to radost.

Jak se z Kinematografu stal charitativní projekt?
V roce 1997 byla na Moravě obrovská povodeň a my jsme té naší Moravě chtěli pomoct. Takže v roce 1998, shodou okolností v tehdy bylo sté výročí vzniku české kinematografie, jsme poprvé vyjeli jako charitativní projekt. Začínali jsme v Bratislavě a končili na Staroměstském náměstí v Praze. To byly ale jenom začátky. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že jednou vybereme třeba dva miliony, nevěřil bych.

Promítání na Staroměstském náměstí, to musel být zážitek…
Pak už jsme nechtěli jezdit jen po polích a loukách, chtěli jsme být vidět. Deset let jsme promítali na Střeleckém ostrově (projekt Ostrov v letech 1997–2008, pozn. red.) a zahajovali jsme na Můstku. Jednou to bylo filmem Pražská pětka a s jeho režisérem Tomášem Vorlem jsme měli takovou radost, až si někdo myslel, že jsme opilí. Ale my byli opilí z toho, že jsme na Václaváku. Skončil film, byla tam spousta lidí, my stáli s Tomášem Vorlem u plátna a on říkal: „Nikdy jsem si nemyslel, že budu promítat své filmy na místě, kde se schází kurvy, dealeři a pasáci.“ A pak mi úředníci z Prahy 1 řekli: „Vy jste změnil atmosféru Václavského náměstí, můžete tady vždycky zahajovat ten váš Střelák“.

Na Střeleckém ostrově jste taky s Kinematografem zažili povodeň, vzpomínáte?
Nejdříve nám říkali – nechte ty maringotky tady, voda nikdy tak vysoko nevystoupá. Pamatuji se, jak jsme je potom tím bahnem vláčeli pod most a jeřáb je na ten most vytáhl.

V posledních letech spolupracujete s Kontem Bariéry, jemuž výtěžek akce věnujete. Jak to začalo?
Vlastně už nevím, jak jsem se ke Kontu Bariéry dostal… ale vzpomínám si, že mi Kinematograf zachránil život. Na pozvání ředitele krnovské nemocnice jsem byl promítat na nějaké svatbě a za odměnu mě vyšetřili na ct (počítačový tomograf). Zjistili, že mám nádor na mozku. Dostal jsem se k panu primáři Liščákovi, pro kterého jsem původně vybíral peníze, to už jsme spolupracovali s Kontem Bariéry. Skvělý člověk, kterému jsem dodnes vděčný. V neděli jsem přijel, vyřízli mi nádor gama nožem, a v pondělí bylo vše hotovo!

Jak si vysvětlujete zájem o Kinematograf v dnešní době, kdy si každý může stáhnout z internetu prakticky jakýkoli film a celkem kvalitně si ho doma v obýváku pustit?
Pořád si říkám, že když je hezky, lidi jsou rádi venku a pohromadě. Naše publikum je totální všehochuť. Chodí za námi, ať jsou to děti, dospěláci, to je jedno. Jak byly letos ty hezké dny, zase bylo plno.

Zasáhla do přípravy letošního ročníku epidemie covid-19?
Letos to bylo zlé. Všichni byli zavření, nic se nevědělo. Už v květnu jsme museli vybrat film, byly to Bobule. Film Havel jsem k tomu vzal, protože vzpomínám na tu dobu. Jsem štastný, že jsem ho poznal. Že jsme tu měli někoho, na koho budu vždy pyšný. Žil podle svých ideálů, byl ochoten obětovat jim i zdraví. Dnešní doba by znovu potřebovala pravdu a lásku, která zvítězí nad lží a nenávistí.

Letos vás také pozlobilo počasí…
Měl jsem hrozný strach, třikrát jsme mohli být smeteni. V Brně padaly stromy a my měli štěstí, že ten jeden, který nás mohl zdevastovat, zůstal stát. Pak přišlo tornádo, byly jsme od něj kilometr – kdyby šlo na nás, tři vozy by byly v tahu. Každou chvíli jsem chlapcům volal, byly to nervy. Byla zima, pršelo – a přesto lidi chodil. Ani tomu nerozumím.

Ale určitě vás to musí těšit… Co všechno vám vůbec Kinematograf dává, když už vám bere tolik času, který byste mohl trávit třeba s rodinou na dovolené?
Já jsem neměl dovolenou třicet let. Ale dělám to, co mě baví. Je hezké, když potkáte prima lidi, a ti vás mají rádi za to, co děláte. To je pro mě největší odměna – žít s lidmi, se kterými je mi dobře. Jako s paní ředitelkou Konta Bariéry Božena Jirků, která nám fandí a my zase fandíme Kontu Bariéry. Mám to rád a chtěl bych být ještě nějakou dobu na světě, abych viděl, jak to bude dál. Mám dva vnuky a když budou pracovití, mohou tu bratři Čadíkové oslavit sté výročí Kinematografu.

Letošní ročník Kinematografu bratří Čadíků odstartoval promítáním filmu 3Bobule ve Struhařově u Prahy. Do konce prázdnin objel více než sto třicet českých a moravských obcí a měst. V nejbližší době se na promítání pod širým nebem mohou těšit ještě diváci z Brna, Moravské Třebové či Kroměříže.

Podívejte se na pohodovou atmosféru při zahajovacím promítání:

Mobilní letní kino, které bratři Čadíkové poprvé vypravili už v roce 1992, letos promítne kromě filmu 3Bobule ještě filmy Havel, Meky a rodinný animovaný film Mlsné medvědí příběhy. Na každé zastávce svých osmi tras Kinematograf zůstane čtyři dny a nabídne postupně všechny čtyři filmy.

Promítání pod širým nebem, dobrovolné vstupné a pěkné české filmy - to je už skoro třicet let Kinematograf bratří Čadíků

PROMÍTÁNÍ V SRPNU
A V ZÁŘÍ:

29. 7.-1. 8. Kouřim
29. 7.-1. 8. Maršov
29. 7.-1. 8. Radovesice
29. 7.-1. 8. Tábor
31. 7.-3. 8. Peč
31. 7.-3. 8. Klokočí
1.-5. 8. Litomyšl
2.-5. 8. Český Brod
2.-5. 8. Lomnice
2.-5. 8. Štětí
2.-6. 8. Havlíčkův Brod
4.-7. 8. Libnič
4.-7. 8. Kunčice pod Ondřejníkem
6.-9. 8. Libchavy
6.-9. 8. Lužec
6.-9. 8. Ústí nad Labem
6.-12. 8. Bystřice
7.-10. 8. Havlíčkova Borová
8.-11. 8. Dačice
8.-11. 8. Čeladná
10.-13. 8. Jenišovice
10.-13. 8. Nymburk
10.-13. 8. Čížkovice
11.-14. 8. Chotěboř
12.-15. 8. Horní Cerekev
12.-15. 8. Albrechtice
13.-16. 8. Předklášteří
14.-17. 8. Vamberk
14.-17. 8. Chvaletice
14.-17. 8. Křešice
15.-18. 8. Ždírec nad Doubravkou
16.-19. 8. Kravaře
16.-20. 8. Pacov
17.-20. 8. Jedlová
18.-21. 8. Brandýs nad Orlicí
18.-21. 8. Ostroměř
18.-21. 8. Všetaty
19.-22. 8. Čermná
20. -23. 8. Hrabůvka
21.-24. 8. Tábor
21.-24. 8. Zbraslav
22.-24. 8. Mělník
22.-25. 8. Holie
22.-25. 8. Ostrá
24.-27. 8. Ostrava střed
25.-28. 8. Lidice
25.-28. 8. Hrotovice
25.-28. 8. Šlapanice
26.-29. 8. Chornice
26.-29. 8. Rebešovice
27.-30. 8. Hostivice
28.-31. 8. Hrabová
29. 8.-1. 9. Brno Vinohrady
29. 8.-1. 9. Kostelec
30. 8.-2. 9. Moravská Třebová
1.-4. 9. Kroměříž
2.-5. 9. Chuderov

Tradiční promítání pod širým nebem, kterým bratři Čadíkové zpestřují divákům prázdninové měsíce, se letos nese také v duchu pomyslné tečky za koronavirovou pandemií. Zároveň s oslavou vzájemného setkávání chce také ocenit práci zdravotníků, kteří v boji s koronavirem stáli v první linii. Proto se bude v úvodu každého promítání pouštět klip Hippokratova armáda, ve kterém čeští umělci vzdávají hold právě těmto hrdinům.

Všude tam, kde se večer rozvine filmové plátno, mohou diváci prožít několikanásobnou radost: z kulturního zážitku, ze setkání s ostatními a také z možnosti pomoci handicapovaným.
Dobrovolné vstupné je určené na dobročinné účely. Jenom v roce 2019 diváci Kinematografu přispěli handicapovaným rekordní částkou ve výši dva miliony korun. Vloni se na Konto Bariéry vybralo 1 300 000 korun:

„Zájem o kulturu a dárcovství neopadl ani v době pandemii, proto doufáme, že také letos bude v hledištích letních kin plno a lidé přispějí na potřeby handicapovaných,“ věří ředitelka Nadace Charty 77/Konta Bariéry Božena Jirků.

Prostřednictvím svého fondu Kinematograf bratří Čadíků nadace přispívá na rehabilitační a zdravotní pomůcky, které handicapovaným zjednodušují život. V loňském roce takto pomohli více než šedesáti lidem.

Formou dobrovolného vstupného návštěvníci už třináct let podporují Konto Bariéry – za tu dobu se podařilo shromáždit přes 12 milionů korun, a zlepšit tak život desítkám lidí s postižením.

Letos by rádi ulehčili – mimo jiné – také devatenáctiletému Zdeňku Píclovi, který v důsledku nemoci ochrnul na ruce i nohy.
„Uvítal bych speciální počítač, abych mohl dál studovat a zůstat v kontaktu se světem,“ přeje si Zdeněk. Potřebuje také rehabilitaci, bezbariérovou úpravu bytu a auto upravené pro elektrický vozík.
„Jednou bych chtěl pracovat, aspoň hlavou...“ plánuje handicapovaný mladík

Chci přispět na Fond Kinematograf bratří Čadíků.
Oficiální stránky projektu s podrobným programem.

Ocenění od Fóra Dárců

V roce 2020 obdržel Kinematograf významné ocenění Fóra dárců, konkrétně první místo v kategorii Sbírkoví spojenci. Smyslem Cen Fóra dárců je podpořit a vyzdvihnout důležitou práci v charitativní oblasti a ve veřejně prospěšných oborech. Oceňují se smysluplné a zajímavé sbírkové akce, které jsou transparentní, kredibilní a přispívají tak k rozvoji individuálního dárcovství v České republice.