Sedmadvacetiletou Věru připravila rakovina o nohu, ne však o vůli žít naplno. Ještě v nemocnici si vysnila, že se jednou stane úspěšnou plavkyní, a od té doby jde tvrdě za svým cílem. Podpořme ji v tom společně.
Věrka je aktivní a cílevědomá mladá žena, se kterou se ale osud příliš nemazlil. Když jí bylo 13 let, diagnostikovali jí lékaři rakovinu kosti v levé noze a dali jí na výběr: nádor vyoperovat s vysokým rizikem, že rakovinné buňky budou metastázovat, nebo raději nohu amputovat. „Jelikož mi tragicky zemřel tatínek, měla jsem největší strach právě ze smrti. A tak jsem řekla, ať se mnou dělají naprosto cokoliv, jen ať mě vyléčí, zachrání, ať tuhle hrůzu přežiji,“ vzpomíná Věrka.
Levou nohu jí lékaři nakonec opravdu amputovali nad kolenem a ona nastoupila na navazující onkologickou léčbu. „Tenkrát jsem vůbec nehleděla na to, co budou říkat ostatní, až mi vypadají vlasy, řasy… Myslela jsem jen na to, abych byla zdravá,“ vypráví. Trápilo ji také, zda se bude moci dál věnovat milované atletice. „Paní doktorka v Motole mi na to s jistotou řekla, že atletika po mě nebude vhodná, ale dodala: 'Věruško, co plavání nebo cyklistika? ' A já si okamžitě vybrala plavání. A tak se ze mě v ten den stala malá holka bez nohy, ale s velkým snem. Bojovat a vyhrávat!“ dodává Věrka.
Brzy po ukončení léčby si začala zvykat na život s novou náhradní robotickou nohou. A s lékařkou z Motola začala také jezdit na besedy po základních školách a věnovat se charitativním akcím na pomoc dalším dětem se závažným onemocněním. V roce 2012 se pak dostala na obor laborant na Střední zdravotnické škole v Kolíně a zároveň začala plavat v Kutné Hoře v plaveckém bazénu TJ Sparta. „Plavání mě pohltilo, i díky němu jsem se cítila zase jako plnohodnotný člověk,“ vzpomíná Věrka. Nejdříve plavala maximálně dvakrát týdně, aby tělo nedostalo velký zásah a nenastaly komplikace po nedávné onkologické léčbě. Rychle se ale zlepšovala a už za rok začala pod kutnohorským oddílem „Cesta Životem bez bariér“ také závodit. „Jelikož se mi dařilo vyhrávat, bylo o mě slyšet a stávala jsem se úspěšnější, přála jsem si více a více trénovat a vyhrávat. Sen o profesionální kariéře plavkyně byl pro mě tenkrát čím dál víc hmatatelný a reálný!“ říká.
Věrka tvrdě dřela, plavala pětkrát týdně, ráno před školou, i odpoledne po vyučování. Brzy se mohla měřit i se zdravými plavci a vysnila si paralympiádu. S trenérkou Petrou Hnátovou se proto přihlásila na nejvyšší české závody a v přípravě ještě přitvrdila. „Začala jsem se věnovat také jízdě na kole pod vedením paracyklisty Jiřího Ježka a lyžování. Všimla si mě i atletka Jarmila Kratochvílová, díky které mi byla nabídnuta možnost trénování ve fitness centru v Čáslavi,“ vypočítává Věrka. Konkurence na celorepublikových závodech však byla obrovská. Věra měla čím dál tím větší potíže skloubit sport se školou. A záhy si znovu sáhla na pomyslné dno. „Roky 2018 a 2019 pro mě byly z hlediska rodinných vztahů a životních etap bohužel opět zlomové, byla jsem bez chuti do života. Naštěstí mi po boku stál přítel, který mě podporoval, abych plavání nevzdala,“ vzpomíná. Zavřené bazény v době covidové pandemie i samotná prodělaná nemoc, se podepsaly na Věrčině formě…
Mistryně republiky
Když proto v květnu 2022 vyrážela na Mistrovství České republiky v Plzni, nedávala si velké naděje, ale rozhodla se ze sebe vydat maximum. Výsledek? „Vybojovala jsem stříbrnou medaili na 400 metrů volným způsobem a získala jsem mistrovský titul na 50 metrů motýlkem! Když při vyhlášení zaznělo moje jméno. Rozplakala jsem se tolik, že jsem nebyla schopná udělat jediný krok,“ vzpomíná Věrka.
.jpg.aspx "Verka4-(2).jpg")
A jaká je její další meta? „Došlo mi, že není třeba si stanovovat hned vysoké cíle, ale malé kroky, kterými se k cíli dostat. Teď bych se ráda probojovala na mistrovství Evropy, pak světa. A paralympiáda? Když se mi bude dařit, třeba na ní v roce 2028 v Los Angeles zakončím plaveckou kariéru,“ směje se.
Věry silná vůle je obdivuhodná. Bez podpory okolí jí ale nemusí ke splnění jejího snu stačit. Aby se mohla plavání věnovat profesionálně, potřebuje podporovatele. S žádostí o pomoc se proro obrátila i na Konto Bariéry, které se Věrce rozhodlo vyhovět a otevřít sbírku na nové auto, které by handicapované sportovkyni zjednodušilo cesty na tréninky, závody i každodenní život.
"Moc děkuji za jakýkoliv příspěvek," vzkazuje dárcům Věrka.
Fotogalerie