Nové nohy pro Terezu

tereza1-(1).jpgTerezce je 26 let a bydlí v bytě s rodiči a bratrem. Pravidelně za nimi jezdím na návštěvy. Na svou návštěvu v polovině dubna tohoto roku však nikdy nezapomenu. Když jsem přijela, tak Terezka ležela v posteli a bylo jí dost špatně. V té době jsme toho o meningokokovi moc nevěděli a tak nás ani nenapadlo přemýšlet nad tím, že by to mohlo být něco vážnějšího než nachlazení nebo viróza.
 
Další den ráno jsem ji našla sedět na posteli vyděšenou, protože přestávala cítit nohy i ruce a její končetiny byly pokryty světle fialovými mapami, které vypadaly jako modřiny. Bylo obrovským štěstím, že se zrovna vrátil táta z práce a odvezl ji do nemocnice. Lékaři jí diagnostikovali mozkovou meningitidu. Už to samo o sobě bylo špatné, ale později jsme se dozvěděli ještě horší diagnózu: meningokoková meningitida. Pro nás nejhorší možná varianta a zákeřná nemoc, u které jde o každou minutu. My jsme bohužel pár minut propásli a vinou neustálého přemisťování od lékaře k lékaři i o dost minut přišli. Doktoři jí další den dali jen 1% šanci na přežití. Každý den jsme se strachovali, každý den ráno i večer čekali na telefonát, který nám oznámí, že Terezka nepřežila. 
Svůj boj nakonec po několika týdnech, které se zdály jako věčnost, vyhrála. 
Jsme všichni denně vděční, že je opět s námi, ačkoliv ji nemoc poznamenala po zbytek života. Nefungují jí ledviny a musí třikrát týdně dojíždět na dialýzu. Na horních i dolních končetinách se jí objevily nekrózy, kvůli kterým jí lékaři museli amputovat obě nohy v bérci a několik prstů. Na levé ruce jí zůstaly kompletní jen tři prsty, na pravé pouze palec. Naštěstí jí stále zůstala zachována úchopová funkce, díky níž bude později soběstačná. 

Pokaždé, když něco zvládne sama, má radost a dodává jí to nesmírnou motivaci se posunout dál. Nyní ji čekají ještě měsíce v rehabilitačním centru, kde ji naučí nejen chodit na protézách, ale také zvládat každodenní běžné činnosti, které se kvůli amputaci prstů také zkomplikovaly.
 
Celý život aktivně sportovala - její vášní byla cyklistika a lyžování. Hodně jsme spolu běhaly v lese a také navštěvovaly různé výstavy, protože umění je náš společný koníček. Má v plánu se nevzdat ničeho, co dříve dělala, ačkoliv to bude ze začátku hodně náročné.
 
Za celou rodinu a jakoukoliv pomoc děkuje sestra Andrea.

Fotogalerie