Adrianka miluje procházky a výlety. A největší radost jí udělá, když jí někdo půjčí v parku pejska na vodítku a ona ho může venčit. Kvůli dětské mozkové obrně se ale sama nikam nedostane, odmalička je odkázaná na vozíček a pomoc druhých. Brzy jí bude 18 a moc by jí pomohlo auto, do kterého by se vešla i s vozíčkem, a mohla s rodiči svobodně cestovat.
Adrianka se narodila na Vánoce roku 2004 jako úplně zdravé miminko. „Sice brzy, ve 31. týdnu, ale byla zdravá a silná,“ vzpomíná její maminka. Po týdnu na světě ovšem děvčátko onemocnělo a lékaři si s ním nevěděli rady. „Prodělala herpetickou infekci, která se v Česku 20 let nevyskytla, a zdravému miminku způsobila dětskou mozkovou obrnu se spastickou diparézou, tedy křečovým stažením svalů,“ pokračuje maminka.
Nemoc zanechala Adrianku na vozíčku a odkázanou na pomoc druhých. „Jen díky úžasné rehabilitační tetě Květušce Maryškové, která ji vypiplala, není ležáček a může lozit, hrát si, sama se najíst nebo pohladit zvířátka, pokud se jí líbí,“ říká Adriančina maminka. Její dcera nicméně nemluví, komunikuje jen zvuky, nebo na věci ukazuje. Pomoc také potřebuje při běžných denních činnostech, třeba při oblékání a koupání, a maminka ji také přebaluje. V útlém věku Adrianka absolvovala tři operace kyčlí. „Tak moc se snažila lozit, že si je vykloubila, a musel jí pomoci úžasný doktor pan Jan Poul v nemocnici v Brně,“ vzpomíná maminka.
"Vozíček umí Adrianka řídit sama, ale musí být pod kontrolou, nerozezná nebezpečí, kdoprava kolem ji vůbec nebere," říká maminka. Dnes Adrianka chodí devátým rokem do speciální školy CREDO v Olomouci a těší se na všechny výlety a akce, které pro handicapované žáky pořádá skvělá paní ředitelka Mgr. Blanka Vacková. „Kolektiv, ač dětí nemocných, je pro ni moc důležitý a svoje spolužáky má moc ráda a vždycky se s nimi ráno ve třídě vítá," popisuje maminka. Adrianka je nadšená z muzikoterapie, při které se může nástrojů dotýkat a poslouchat zvuky, které vydávají. Také miluje zvířata. "Do školy chodí paní se dvěma pejsky a dokonce i s ještěrkou,“ dodává maminka.
Velkou zálibou jsou pro Adrianku procházky, při kterých se může dívat okolo sebe. Nejvíc ze všeho jí zajímají lidé. „Ráda si s nimi hraje, dává jim hračky a když jdeme po parku a potkáme pejskaře, který jí půjčí vodítko s pejskem, to je potom zážitek, to Adrianku moc baví,“ líčí maminka. Její dcera také moc ráda poslouchá písničky nebo se kouká na pohádky. Má ráda hračky, které hrají hudbu nebo dělají různé zvuky, ale nejvíc má ráda staré dřevěné kostky od babičky.
Letos na Vánoce bude Adriance 18 let. Moc by si přála auto, do kterého by se vešel i její vozíček. Aby nebyla odkázaná jen na cesty vlakem a autobusem, ale mohla se s rodiči svobodněji pohybovat a zajet si třeba i na výlet, nejen cestovat po lékařích a rehabilitacích. Pořízení takového vozu je ale pro rodinu handicapované dívky výdaj nad její možnosti. Proto se s žádostí o pomoc obrátila na Konto Bariéry.
„Moc děkuji, že nám pomáháte,“ vzkazují maminka s Adriankou.
Fotogalerie