Rozhovor s Boženou Jirků

---

Ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků. (Foto: Michael Tomeš)

Konto Bariéry pořádá letos už 15. aukční salon výtvarníků. Lidé při něm mohou vydražit 414 děl od 350 renomovaných českých umělců a pomoci handicapovaným. Aukce se koná na portálu Artslimit.com a vrcholí 12. prosince. Přihazovat na jednotlivá díla lze už teď. Všechny také srdečně zveme na virtuální prohlídku doprovodné výstavy v pražském Karolinu. 

Kdy a kde se vzal nápad na charitativní aukci výtvarného umění?

Byla to původně myšlenka Honzy Kačera, který na začátku devadesátých let spoluzakládal Konto Bariéry. Má rád výtvarné umění – a tak jej napadlo s ním spojit dobročinnost. První dražba se konala v roce 1993 a sešlo se na ní 169 umělců, kteří darovali svá díla. Jejich počet pak stále rostl až se ustálil na třech až čtyřech stovkách umělců. Pro nás to byl zajímavý a objevný proces. Postupně se také při přípravě salonů naučily kolegyně v nadaci znát současnou výtvarnou scénu a rozumět jí.

Díla všech dárců uvádíte v katalozích, máte jich už patnáct. Tak vlastně utváříte uměleckou kroniku doby…

To je pravda. Pamatuji si, jak jsme jezdívali k Jiřímu Kolářovi, ten se také rád účastnil. A říkával: Tedy ten katalog je ale krásná galerie současného umění! A to mě potěšilo.

Proměňoval se v čase také účel, jemuž měla aukce prospívat?

Zpočátku jsme podporovali Konto Bariéry jako celek a jeho prostřednictvím nejrůznější potřebné. V posledních letech posíláme peníze z aukce na Stipendium Bariéry. To se ukázalo být inspirující. Výtvarník ví, na co přesně jsou peníze za jeho dílo určeny. Třeba sochař Stefan Milkov měl radost, že jeho dar vystačí na jedno celoroční stipendium. Nevyhýbáme se ale ani jiné formě pomoci, například jsme podpořili jeden spolek sdružující nemocné ALS (amyotrofické laterální sklerózy) a jeho půjčovnu pomůcek, které jsou drahé.

Když pořádáte aukci každé dva roky a oslovujete pravidelně umělce, jistě jste se také s řadou z nich spřátelili. Mnozí se asi stali i vašimi osobními přáteli.

Ano a jsem moc ráda. Jezdívala jsem často za Zdeňkem Sýkorou a jeho ženou Lenkou do Loun, z jeho ateliéru byl krásný pohled na Středohoří. Říkával, že jsou to „obliny“. Jeho paní nám teď věnovala do aukce z jeho pozůstalosti právě obraz ze Středohoří s názvem Za Brodcem. Je to velmi vzácný obraz ze 70. let, něco úplně jiného než moderna, které se Zdeněk Sýkora věnoval ve své pozdější tvorbě.

Náš velký přítel byl také Olbram Zoubek. Nezapomenu, jak se pokaždé celou aukci bál, že se jeho dílo neprodá. Aukce postupuje totiž podle abecedního pořádku a Zoubek byl až na konci. Samozřejmě, že se jeho socha prodala! Chodívala jsem také někdy do jeho ateliéru, přes ten krásný dvorek plný soch. Ještě jsme tohoto výjimečného umělce stihli uvést do naší síně slávy v rámci projektu Senzační senior, pak ale brzy nato zemřel.

Vaší aukce se účastní přes 300 výtvarníků. Jak to, že se nezdráhají vám věnovat zdarma své dílo?

Kde kdo dělá aukce, ale nikdo ne v takové síle. Myslím, že máme dobrou pověst. Nesnesla bych pracovat v nadaci, která by žadatelům o pomoci říkala: Nemáme peníze, zkuste to za rok. Náš cíl je prostý: sehnat peníze a rozdat je!

Co vás osobně na aukci nejvíc těší?

Je to lidská aukce. I Galerie Kodl ji dělá zdarma, bez provizí. Je to symbióza výtvarníků a lidí, kteří chtějí pomoci. Zajímavé je i to, že se setkají lidé, kteří by se jinak nepotkali. Přijdou výtvarníci, sběratelé, odborníci i laici, přicházejí i milionáři, kteří se jinak nikde neukazují. Mám jednoho úplně před očima: na židli před ním sedí jeho dcerka, on ji píchne vždycky do zad, aby zvedala číslo. Jak přestane píchat, vím, že s přihazováním skončil.