Jedenáctiletý Nicolas je podle maminky pěkný raubíř, s pláčem a odřenými koleny za ní ale z žádného prázdninového dobrodružství nepřiběhne. Vymodlený syn se narodil předčasně, první měsíce bojoval o život, dnes bojuje s následky dětské mozkové obrny.
Nicolas nechodí, nemluví, má těžké mentální postižení, potřebuje celodenní péči. Navíc ho trápí rozštěp páteře a nedávno se přidala i epilepsie. Přesto si jeho rodiče mohou říci, že společnými silami dokázali nemožné. 
Z Nikýska je usměvavý kluk, s podporou už udělal pár kroků, každý den se moc těší do speciální školy a s maminkou rád vyráží na výlety. Sám si dojede do ledničky pro jogurt, vezme lžičku ze šuplíku... Když je dojedeno, způsobně hodí kelímek do koše a lžičku do dřezu.
V listopadu minulého roku však prodělal vážnou operaci nohou, celé tři měsíce strávil nehybně na lůžku s nohama v sádře. Z nemocnice odjel s maminkou do lázní, postavit se ale nemohl. Jeho zesláblé nohy s bolestivými jizvami ho prostě neudržely. Nedal na sebe sáhnout, z oblékání ponožek se stal půlhodinový boj a velké trápení. Jako by se vrátil na začátek a začínal od nuly. Každodenní cvičení, od rána do večera, rehabilitace a různé procedury ale zabraly. Po návratu domů z pobytu v neurorehabilitačním centru v Klimkovicích si Nicolas opět sám stoupne. Hlavně když je zvědavý, co se děje za okny kuchyně.
Pro rodiče je to velká úleva, moc dobře ale vědí, že je to stále běh na dlouhou trať. Na sklonku léta čeká Nicolase další maraton cvičení a rehabilitací v Klimkovicích. Jenže tentokrát bez příspěvku zdravotní pojišťovny. Proto jsme se rozhodli pomoci. Nicolas ale také roste a sílí, potřeboval by vozík, který by vážil co nejméně, aby ho maminka uvezla. A aby mu byl přesně na míru. To umí velmi dobře český výrobce vozíků Ultina. Pořízení takového ultralehkého vozíku je však nákladnou záležitostí, tak bychom mu na něj rovněž rádi přispěli.
Chlapec má podle lékařů šanci, že s pomocí chodítka či berlí si jednou bude moci dojít sám do koupelny, jít na zahradu… Oba rodiče šetří, kde se dá, aby svému synovi poskytli vše potřebné a každý pokrok je pro ně povzbuzením. A Nicolas? Kdyby mohl, určitě by nám všem nahlas vzkázal: „Taky budu chodit!“
Děkujeme, že s námi Nicolasovi pomůžete!