„Tak Bariérám je třicet. Jak vždycky říkají staří, a děti to nesnášejí, tebe jsem znal, když jsi byl takhle malinkej. Tak takhle já jsem znal Bariéry. Ovšem zatímco my stárneme a slábneme, Bariéry rostou a sílí. Alespoň jedna dobrá zpráva v téhle těžké době. Jen ať to tak jde dál.“
Půjčila jsem si tahle slova Marka Ebena, kterými gratuloval Kontu Bariéry k pěknému výročí.
Třicet let Konta Bariéry. Je to málo, nebo moc? Měla jsem štěstí, že jsem stála u zrodu jedinečného projektu a jsem u něj stále. Můžu se otočit za úspěšnou historií a prožívat i stávající rozvoj téhle největší a nejdéle trvající veřejné sbírky u nás.
Jedním zajímavým marketingovým nápadem jsme získali v krátké době 50 000 dárců, kteří tenhle nápad vyslyšeli. Malý klouček sedí na invalidním vozíku, maluje se na klauna. A Vlastimil Brodský se svým podmanivým hlasem ptá: „Co všechno budou muset tyhle děti udělat, abychom si jich všimli?“ Mně se to moc líbilo, sezvala jsem lidi, které jsem znala a vážila jsem si jich, ať to byl třeba pan profesor Zdeněk Matějíček, Jiřina Šiklová, Honza Kačer, profesor Martin Bojar, Martin Kovář a další. Společně jsme diskutovali o nápadu agentury a vymysleli jsme název i obsah nového a podle mě tenkrát i dnes jedinečného projektu – Konto Bariéry. Řekli jsme si, že budeme pomáhat handicapovaným, i když jsme tehdy přesně nevěděli jak. Velice brzy po startu kampaně s klaunem se ukázalo, jakou jsme otevřeli „Pandořinu skříňku“. Byla to v té době skutečně neprošlapaná cesta, lidé s postižením tu často doslova žili zavření ve svých bytech.
Za třicet let jsme se hodně naučili. My v Bariérách a celá společnost s námi. Šířili jsme a šíříme myšlenku, že tihle lidé patří mezi nás, a děláme, co umíme, pro to, abychom všechny bariéry, které tomu brání, pomáhali odstranit.
Součástí Konta Bariéry jsou dnes skvělé projekty, které organizujeme řadu let a přinášejí nám hodně peněz. Unikátní jsou například aukční salony výtvarníků. Co se nám povedlo? Spolu se skvělými českými výtvarníky jsme zavedli tradici aukčních výtvarných salonů, ze kterých už léta financujeme stipendia pro handicapované středoškoláky a vysokoškoláky. Ti díky kvalitnímu vzdělání lépe najdou uplatnění na pracovním trhu. S Billem Gatesem a jeho Microsoftem jsme učili handicapované lidi používat počítač jako pracovní nástroj. Ukázali jsme zaměstnavatelům, že i lidé s postižením můžou být pro jejich podnik přínosem, když jim dají prostor. Není to nadsázka, když řeknu, že jsme byli skutečnými průkopníky v mnoha oblastech, a stále v tom pokračujeme. Jako první nadace jsme začali přispívat na nejmodernější protézy, bionické ruce a nohy, a pomohli jsme i změnit pohled pojišťoven na tyto nákladné pomůcky. A tak bych mohla pokračovat.
Nechci se chlubit, ale Konto Bariéry opravdu roste a sílí. Podporovatelů mu neubývá, naopak. Ono ale také neubývá těch, kteří pomoc potřebují a spoléhají se na nás. Moc mě potěšilo, že jsme v téhle nelehké době, na posledním zasedání Konta Bariéry před měsícem, mohli rozhodnout o navýšení všech nadačních příspěvků pro naše klienty. Pomůcky, které nutně potřebují, se totiž zdražují stejně rychle jako vše ostatní, a tak naši pomoc potřebují dvojnásob.
Moc si vážím desítek tisíc dárců, kteří to vidí stejně, a nepřestávají ani v ekonomické krizi Konto Bariéry podporovat. Jen díky nim pomáháme už 30 let. Děkuji vám všem!
Vaše Božena Jirků
(Foto: Jan Zatorsky)