Pomoc pro Kubu

VYBRÁNO
0 Kč
84 207 Kč
280 000 Kč
CHCI POMOCI
Brzy to bude rok, co můj bráška Kuba (16) přežil vlastní smrt. Skoro rok, co se naší rodině a známým obrátil život vzhůru nohama a nejvíc mému mladšímu bráškovi Kubovi. Bude to skoro rok, co jsme se s kamarády rozhodli jít oslavit poslední víkend prázdnin na diskotéku. 
 Netušili jsme, že osudný páteční večer skončí nejhorší noční můrou, jakou si člověk dovede kdy představit…
Kuba se se sestrou a kamarády vydal poslední prázdninový víkend na diskotéku ve vedlejším městě. Odcházel na vlak dřív než ostatní, ale domů už nedojel. Nasedl na nesprávný vlak. Když si to uvědomil, snažil se v nejbližší stanici rychle přestoupit. Vlak ho bohužel zachytil a vláčel několik metrů po kolejích, strojvedoucí ho neviděl. Kuba ležel v bezvědomí s těžkými zraněními na kolejích až do doby než jel kolem první ranní vlak někdo si ho všimnul.
Záchranářům se podařilo Kubu resuscitovat a transportovat do nemocnice.

Měl vážná zranění páteře, mozku a vnitřních orgánů. Lékaři mu nedávali téměř žádnou šanci, říkali, že pokud přežije, bude trvale upoután na lůžko. Po několika týdnech se ale Kuba probral z kómatu a poznával blízké. Po mnoha měsících léčení dnes Kuba vnímá, komunikuje, pamatuje si, zvládne ovládat ruce...Poraněnou míchu ale nikdo „opravit“ nedokáže, takže je upoután na vozík. 

Z rehabilitačního ústavu by se měl Kuba brzy konečně dostat domů, bude potřebovat vozík a další, speciální rehabilitace.
 
Už to bude skoro rok a já si pamatuji všechny chvíle, jako by to bylo včera. Pamatuji dny, kdy jen spal a nic nevěděl. Pamatuju si dny, když jsme ho zkoušeli probouzet a jen se modlili, aby měl hlavu v pořádku, den kdy po té dlouhé době otevřel poprvé oči. Ty hrozné chvíle, kdy zjišťoval a pomalu přicházel na to, co se stalo a co s ním je, proč se nehýbe. Měsíce, kdy se mu ruce hýbly jen když kašlal. Pamatuju měsíce, tu strašně dlouhou dobu, kdy nemluvil a my se spolu vztekali a nervovali se, protože jsem nevěděla, co po mě chce. Nebo když mi poprvé  “řekl větu” pomocí písmenkové tabulky a my z toho měli obrovskou radost. Dny, kdy odmítal jídlo a taky dny, kdy začal zase jíst jak otesánek. Každodenní činnosti a věci co jsou pro nás ostatní samozřejmostí, budou pro Jakuba každodenní překážkou, vše se učí od úplného začátku.

Je pro nás důležité, abychom mohli Kubovi dopřát život v domácím prostředí, a budeme vděčni za každého, kdo se nějakým způsobem zapojí proto, aby moji rodině a hlavně Kubovi pomohl.​

Kubova sestra Nela, bráška a rodiče

Fotogalerie