Pomoc pro Kubu

VYBRÁNO
0 Kč
159 323 Kč
280 000 Kč
CHCI POMOCI
Brzy to bude rok, co můj bráška
Kuba (16) přežil vlastní smrt. Skoro rok, co se naší rodině a známým obrátil život vzhůru nohama a nejvíc mému mladšímu bráškovi Kubovi. Bude to skoro rok, co jsme se s kamarády rozhodli jít oslavit poslední víkend prázdnin na diskotéku. 
 Netušili jsme, že osudný páteční večer skončí nejhorší noční můrou, jakou si člověk dovede kdy představit…
Srdečně děkujeme městu Lysá nad Labem, organizátorům a účinkujícím benefiční akce pro Kubu, která v září vynesla přes 60 tisíc korun!

Kuba se se sestrou a kamarády vydal poslední prázdninový víkend na diskotéku ve vedlejším městě. Odcházel na vlak dřív než ostatní, ale domů už nedojel. Nasedl na nesprávný vlak. Když si to uvědomil, snažil se v nejbližší stanici rychle přestoupit. Vlak ho bohužel zachytil a vláčel několik metrů po kolejích, strojvedoucí ho neviděl. Kuba ležel v bezvědomí s těžkými zraněními na kolejích až do doby než jel kolem první ranní vlak někdo si ho všimnul.
Záchranářům se podařilo Kubu resuscitovat a transportovat do nemocnice.

Měl vážná zranění páteře, mozku a vnitřních orgánů. Lékaři mu nedávali téměř žádnou šanci, říkali, že pokud přežije, bude trvale upoután na lůžko. Po několika týdnech se ale Kuba probral z kómatu a poznával blízké. Po mnoha měsících léčení dnes Kuba vnímá, komunikuje, pamatuje si, zvládne ovládat ruce...Poraněnou míchu ale nikdo „opravit“ nedokáže, takže je upoután na vozík. 

Z rehabilitačního ústavu by se měl Kuba brzy konečně dostat domů, bude potřebovat vozík a další, speciální rehabilitace.
 
Už to bude skoro rok a já si pamatuji všechny chvíle, jako by to bylo včera. Pamatuji dny, kdy jen spal a nic nevěděl. Pamatuju si dny, když jsme ho zkoušeli probouzet a jen se modlili, aby měl hlavu v pořádku, den kdy po té dlouhé době otevřel poprvé oči. Ty hrozné chvíle, kdy zjišťoval a pomalu přicházel na to, co se stalo a co s ním je, proč se nehýbe. Měsíce, kdy se mu ruce hýbly jen když kašlal. Pamatuju měsíce, tu strašně dlouhou dobu, kdy nemluvil a my se spolu vztekali a nervovali se, protože jsem nevěděla, co po mě chce. Nebo když mi poprvé  “řekl větu” pomocí písmenkové tabulky a my z toho měli obrovskou radost. Dny, kdy odmítal jídlo a taky dny, kdy začal zase jíst jak otesánek. Každodenní činnosti a věci co jsou pro nás ostatní samozřejmostí, budou pro Jakuba každodenní překážkou, vše se učí od úplného začátku.

Je pro nás důležité, abychom mohli Kubovi dopřát život v domácím prostředí, a budeme vděčni za každého, kdo se nějakým způsobem zapojí proto, aby moji rodině a hlavně Kubovi pomohl.​

Kubova sestra Nela, bráška a rodiče

Fotogalerie