Neurorehabilitace pro Elišku

Eliška je usměvavá holčička, která chce ve všem stačit svým dvěma starším sourozencům. Trénují atletiku? Jednou prý bude taky. Účastní se běžeckého závodu? Eliška na něm nemůže chybět. Kvůli komplikovanému příchodu na svět ji ale tělíčko neposlouchá tak, jak by si přála. A tak teď musí hlavně hodně rehabilitovat, aby vše dohnala. Kupředu ji kromě každodenního cvičení posouvají intenzivní pobytové neurorehabilitace. Zdravotní pojišťovna na specializované programy ale nepřispívá, a tak bychom Elišce a jejím rodičům s jejich úhradou rádi pomohli.  

Elišce je šest let a v září se poprvé chystá do školy. Protože je drobnější a má potíže s pohybem, zvažovali rodiče odklad. V pedagogicko-psychologické poradně ho ale nedoporučili, protože hlava Elišce funguje výborně. „Ve školce jí dokonce říkají ˈnaše drndaˈ, jak je upovídaná, a už by se mezi předškoláky nudila,“ říká maminka Pavla.

Doma Eliška nejraději staví lego s bráškou Františkem nebo si hraje s panenkami se sestřičkou Terezkou. „Všichni se narodili rok a půl od sebe, takže jsou skoro jako trojčata. A Elišku táhnou kupředu,“ popisuje maminka. Celá rodina je hodně sportovně založená, veškerý volný čas tráví v pohybu a Eliška nemůže chybět. Rodiče ji berou s sebou, zatím ve vozíčku, na kolo i na běžky, při toulkách přírodou zase do krosny na záda. Pochlubit se Eliška může i medailí z běžeckého závodu, kterého se zúčastnila se svými sourozenci. „Sice dorazila do cíle úplně poslední a za ruku s tatínkem, ale byla šťastná,“ líčí maminka Pavla.

Malý zázrak

Když se Eliška narodila, vážila pouhých 1,3 kilogramu. Na svět přišla nečekaně už ve 29. týdnu těhotenství. Maminka Pavla začala zničehonic silně krvácet, lékaři bojovali o její život. Eliška se narodila akutním císařským řezem. Potýkala se mimo jiné se selháním plic, pozdní novorozeneckou sepsí, krvácením do mozku 2. stupně, apnoickými pauzami, kdy v noci přestávala dýchat, a hydrocefalem – otokem mozku, který vyústil v nutnost mozkové punkce. „Poprvé jsme se viděly až týden po porodu. Další dva měsíce pak byly jako na houpačce, nikdo nevěděl, co s Eliškou bude,“ vzpomíná na těžké chvíle maminka. „S odstupem času a při výčtu všech problémů, které Eliška měla, víme, že to byl malý zázrak, jak se se vším poprala. A jsme za to neskutečně vděční,“ dodává.

Za obrovské štěstí považují rodiče i to, že jejich nejmladší dcerka samostatně chodí. Sice má svůj specifický styl, protože měla ochrnutou celou levou polovinu těla, ale každý krok se počítá. A Eliška už po rovině ujde celý kilometr! Potíže jí dělá chůze z kopce dolů nebo schody, na kterých se neobejde bez opory. Také má problémy s rovnováhou. „I proto jsme se báli nástupu do školy, kde kolem ní bude spousta dětí, aby do ní třeba někdo nestrčil a ona nespadla. Nebo se nezasekla na schodech, protože zábradlí bude až od druhého schodu. Naštěstí ji bude doprovázet asistentka, kterou má už teď ve školce,” říká maminka.

Naučit se co nejvíc

Chůzi navíc Eliška usilovně trénuje a dělá pokroky. Zatímco dřív za sebou levou nožičku spíš "tahala”, dnes už dokáže cíleně zvednout špičku chodidla. Naučit se zafixovat si správný pohyb pomáhají Elišce kromě každodenního cvičení i intenzivní pobytové neurorehabilitace v plzeňském Centru Hájek. Jsou ale velmi finančně náročné, a tak se rodiče obrátili na Konto Bariéry s žádostí o pomoc s jejich financováním. “Víme, že jsme schopni neurospoje v Eliščině mozku, který poškodilo krvácení, ovlivnit jen do určitého věku. A chceme jí proto dopřát potřebné terapie, dokud to má největší smysl,” vysvětluje maminka.
 

---

Fotogalerie