Auto pro Martina

Martin se od narození potýká s těžkým kombinovaným postižením. Má potíže s pohybem, těžkou mentální retardaci a atypický autismus. V jednadvaceti letech potřebuje celodenní péči, kterou mu poskytují milující rodiče, především maminka Iva. Martin nemluví, a tak své pocity a potřeby projevuje svými způsoby. Když třeba něco potřebuje, chytne maminku za ruku a dovede ji, kam zrovna chce. Od doby, co Martin ukončil speciální základní školu, rodiče zoufale hledají zařízení, kde by se Marťa mohl alespoň pár dní v týdnu začlenit do kolektivu. Aktuálně ho dováží do stacionáře, což pro ně znamená 130 kilometrů v autě denně. Ubývají jim peníze i síly. Maminka Iva navíc čelí vážné nemoci a na léčbu nemá čas a klid. Rádi bychom proto spolu s vámi Martinovi a jeho rodičům v těžké situaci alespoň trochu pomohli. Aby mohli Martina vozit do stacionáře a k lékařům, potřebují nutně spolehlivé auto. Děkujeme, že je podpoříte.

Martin se narodil předčasně, teprve ve 28. týdnu těhotenství. Na svět přišel císařským řezem a vážil pouhý jeden kilogram. Dva a půl měsíce byl hospitalizovaný, domů s rodiči ho přesto lékaři propouštěli jako zdravého a šikovného kluka. Radost ale netrvala dlouho. Martin se nevyvíjel, jak měl, nenavazoval oční kontakt, nechtěl lézt. Později se přidaly epileptické záchvaty. Lékaři mu diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu s postižením všech čtyř končetin, Westův syndrom, středně těžkou až těžkou mentální retardaci a autistické rysy.

Jako malý navštěvoval Martin rehabilitační dětský stacionář ve Zlíně, pak speciální základní školu. Do té se těšil, protože tam měl oblíbenou paní učitelku. S ostatními dětmi ani s dospělými ale nikdy kontakt nenavazoval, nezajímali ho. „Když byl úplně malý, říkal pár slov, ale a si ve třech letech přestal mluvit úplně. Za pomoci speciálního pedagoga zvládne částečně komunikovat pomocí základních piktogramů,“ říká maminka Iva. „Když něco potřebuje, chytne mě za ruku a dovede mě k tomu. Poslechne jednoduché instrukce, které mu dáme, musí se mu ale chtít,“ dodává. A zřetelně umí dát najevo, když se mu něco nelíbí. Nebaví ho sedět u lékaře? Jednoduše se zvedne a odchází.

Vztek, nespokojenost a neklid dává najevo kousáním vlastní ruky. Vadí mu rámus. Nesnese ruch v místnosti s mnoha lidmi, například v restauraci nebo v jídelně, nebo zvuky některých domácích spotřebičů. „To si pak schovává hlavu do rukou,“ popisuje maminka. Naopak moc rád má Martin hudbu. Poslouchá ji, ale také sám „hraje“ na klávesy. A rád se dívá na kreslené pohádky. „Nejraději má Krtečka, sleduje ho opakovaně,“ říká maminka Iva.

Baví ho i jízda výtahem nebo autem, zajímají ho všude přítomné „čudlíky“. Ty také rád mačká. Třeba automatickou pračku by bez dozoru zapínal stále dokola, protože ho baví sledovat, jak se točí. Jeho záliba v mačkání různých „čudlíků“, třeba na domácích spotřebičích, vyžaduje neustálou ostražitost rodičů a mnohá preventivní opatření, vytahování spotřebičů ze zásuvky nebo přelepování tlačítek tak, aby nešla zmáčknout.

V běžném životě Martin potřebuje pomoc prakticky se vším, sám se neumyje, nedojde si na toaletu, dokonce nosí plenky. Rodiče mu pomáhají s oblékáním i s jídlem. Problémy mu dělá i hrubá motorika – mimo domov se neobejde bez invalidního vozíku. Dokud Martin chodil do speciální školy, mohla si maminka Iva alespoň na chvilku vydechnout. Jenže loni v červnu školu ukončil. A hledání pomoci a vhodných návazných služeb, kde by Martin mohl být mezi vrstevníky, trénovat sebeobsluhu a rozvíjet se, se pro rodinu stalo doslova během o život. „Protože mi koncem roku 2021 diagnostikovali onkologické onemocnění,“ vysvětluje maminka. „Měla bych začít chodit na ozařování a následně na operaci, ale to s sebou nese vedlejší účinky, které si s péčí o syna nedovedu představit,“ dodává.

Pomocnou ruku našli rodiče u zlínské organizace Za sklem podporující lidi s poruchami autistického spektra a jejich rodiny. Společně řeší nejen špatnou dostupnost péče pro Martina, ale obrátili se také na Konto Bariéry s žádostí o založení sbírky na nové auto, kterým by syna mohli každý den vozit k lékařům, na rehabilitace a do sociálních služeb. Dosavadní, 13 let starý vůz, už jim totiž dosluhuje, často se porouchává a opravy se přestávají vyplácet. A pořizovací cena auta, do kterého by se Martin vešel i s vozíkem a všemi potřebnými pomůckami, se šplhá k milionu, zatímco stát přispěje zhruba třetinu.

„Bohužel Martin vzhledem ke svému tělesnému postižení potřebuje speciálně upravený vozík, který ale nejde složit, a tak musíme volit poloužitkové auto, které bude navíc dodatečně vybavené nájezdovou rampou a kotvením pro invalidní vozík,“ vysvětluje maminka Iva, proč se s manželem rozhodli obrátit o pomoc na nadaci. „Předem děkujeme za čas, který příběhu našeho syna věnujete, a za jakýkoliv příspěvek, který nám v péči o něj pomůže,“ dodává.
Děkujeme, že se k nám přidáte a společně ukážeme Martinovi a jeho rodičům, že na to nejsou sami, že se na nás mohou spolehnout. Pečující rodiče, a nejen ti Martinovi, totiž často pro své děti obětují úplně vše, zatímco okolí na ně zapomíná.

Fotogalerie