Jedenáctiletá Erika i její tatínek se potýkají se vzácným neurometabolickým onemocněním, o kterém rodina dlouho neměla tušení. Tatínek od mládí špatně chodil, Erička kvůli nemoci byla dokonce půl života ležící. Pak se ale začaly dít zázraky. Díky správné léčbě a usilovným rehabilitacím se Erika proměnila ve slečnu, které sama jezdí na mechanickém vozíku a čile se baví se spolužáky ve škole. Zvládnout všechny překážky, které život celkem čtyřčlenné rodině, kde jsou dva handicapovaní, staví do cesty, ale není snadné. A tak bychom jim rádi pomohli.
Život Eričky a celé její rodiny se obrátil vzhůru nohama, když bylo dívence pouhých dva a půl měsíce. Po běžném očkování se přestala vyvíjet. Zatímco roky běžely, Erička se nenaučila chodit, sedět, dokonce se ani sama nepřetočila na bok. Navzdory usilovné snaze rodičů, kteří s ní každý den cvičili, vozili ji na rehabilitace a speciální terapie, zůstala zcela závislá na cizí péči.
Aby se dívenka dostala mezi vrstevníky a její rodiče si mohli alespoň na chvilku vydechnout, pomohlo před pěti lety Konto Bariéry zaplatit Eričce osobní asistentku do speciální školy. Do první třídy dívenka nastoupila jako úplně nepohyblivé dítě, neovládala ruce ani nohy a s okolím komunikovala jen pár slabikami. Nové prostředí jí ale dělalo radost. A pak se začaly dít zázraky.
.jpg.aspx "Erika-(1).jpg")
Lékaři u Eriky díky hloubkovým genetickým testům objevili vzácné neurometabolické onemocnění. Vadný gen si převzala od rodičů. „Muž má stejné onemocnění jako Erika. A vlastně i díky Erice lékaři přišli na to, proč má manžel od mládí problém s chůzí a mohli mu tak nasadit i stejný lék, aby se mu trochu zlepšil zdravotní stav,“ popisuje maminka Renata.
U Eriky správná léčba nastartovala raketový rozvoj. Během čtyř let se ze zcela nepohyblivé dívenky, která s okolím komunikovala sotva pár slabikami, stala samostatná slečna, která jezdí na mechanickém vozíku a ve speciální škole vtipkuje se spolužáky. Trénuje hlasité čtení, psaní na počítači a začala se učit i angličtinu. "Protože nemá žádný mentální hendikep, je zařazena do logopedické třídy, kde jedou běžnou výuku jako v normální škole," popisuje maminka.
Zkouší sama chodit
Nešlo by to však bez rehabilitací a léčebných pobytů, na které rodiče Eričku vozí i stovky kilometrů daleko. "Momentálně jezdíme pětkrát ročně cvičit do Liberce a skoro celé letní prázdniny stráví Erika dojížděním do Liberce na cvičení. Cesta tam a zpět je 300 kilometrů," říká maminka Renata. Díky intezivnímu cvičení se ale Erička posouvá mílovými kroky kupředu. V lázních se učí chodit s chodítkem i celkové samostatnosti do života. "Momentálně jsme museli domů koupit chodící pás, Erika se po stranách drží a ujde sama už sedm minut chůze! O tom se nám snad ani nikdy nesnilo," raduje se maminka.
Právě na cesty k lékařům, na rehabilitace i do lázní by rodina potřebovala spolehlivé auto. „Naše stávající auto už je bohužel více v servisu než na silnici. A tak bychom vás chtěli poprosit, zda byste nám nepomohli s částečným financováním nového,“ říká maminka Renata. I s příspěvkem od státu totiž rodině zbývá za nový vůz doplatit 450 tisíc korun, a to nejsou schopni našetřit. Tím spíš, že finance vynakládají na rehabilitace a pomůcky pro Eričku a tatínek kvůli onemocnění pracuje jen na částečný úvazek.
Děkujeme, že se k nám přidáte a Eričce a její rodině pomůžete.
CHCI POMOCI
Fotogalerie