Lukášova maminka děkuje všem dárcům! "Jsme vděční za všechny lidi, kteří se na sbírce podíleli. Z celého srdce vám děkujeme," napsala nám bezprostředně po ukončení sbírky.
Na rehabilitace Lukášovi přispěli i zákazníci Super zoo. Děkujeme!
Lukášův příchod na svět v srpnu roku 1998 byl sice trochu dramatický, vše ale zvládl a prožil dětství spolu se svým mladším bratrem Davidem jako každý kluk. Ve čtrnácti se začal zajímat o BMX kola, většinu volného času trávil se svými kamarády ve skateparku. Vyučil se elektrikářem, úspěšně složil maturitní zkoušku v oboru Podnikání a po studiu začal jezdit do jedné firmy blízko Poděbrad na brigádu. Byl šikovný, oblíbený, majitel mu brzy nabídl stálou pozici elektroprojektanta. Basty, jak mu dodnes kamarádi přezdívají, měl tehdy zajímavou práci, která ho bavila, spoustu přátel, se kterými podnikal různá dobrodružství… Až do onoho dne, kdy se Lukáš a jeho dva kamarádi rozhodli, že si zajedou autem na snídani.
Bylo 11:30, když mi zazvonil telefon. Na druhé straně se ozvalo: „Váš syn měl vážnou dopravní nehodu a byl transportován vrtulníkem na traumatologické oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze." Ten den se Lukášova maminka dozvěděla zdrcující diagnózu: difúzní axonální poranění mozku. Lukáš strávil tři měsíce ve vigilním kómatu a lékaři mu nedávali mnoho nadějí. Každý den za ním po práci jezdila z Poděbrad do Prahy, bylo to časově, finančně a především psychicky náročné. A tak se rozhodla Lukáše převézt do oblastní nemocnice Městec Králové. Chtěla mít svého syna, který byl odkázaný na pomoc druhých, co nejblíže. Jenže najednou tu byla pandemie Covid-19, nemocnice se zavřely a návštěvy byly zakázány. Veškerá komunikace s Lukášem probíhala pouze přes Skype, což bylo vzhledem k jeho zdravotnímu stavu komplikované.
Po několika měsících, během kterých byly návštěvy povoleny, přišla podzimní vlna epidemie a další zákaz návštěv. Tehdy si Lukáškova maminka řekla „ dost“. Ze dne na den opustila práci a veškerý svůj čas se rozhodla věnovat Lukášovi. Ten po návratu z nemocnice vážil při výšce 186 cm pouhých 43 kilo, měl ochrnutou levou ruku a nohu, tracheostomickou kanylu, do žaludku měl zavedenou sondu.
I když je péče o Lukáše velice vyčerpávající, i když je jeho maminka na všechno víceméně sama, svého rozhodnutí ani na okamžik nezalitovala a je ráda, že v sobě našla sílu k tak důležitému kroku. „Mému synovi totiž domácí péče velmi prospěla a prospívá. Brzy přibral 13 kilo, zbavil se kanyly i sondy do žaludku. Navíc on sám mi velmi pomáhá, bojuje totiž o svůj život jako lev. Není divu, vždyť je v jeho znamení narozený,“ dodává Lukášova maminka.
Letos v únoru Lukáš nastoupil na následnou rehabilitační péči do léčebny Luže-Košumberk, kde se učí, jak žít s handicapem. Teď ho však čeká další náročná rehabilitace, robotický program Lokomat. Ten dokáže simulovat přirozenou chůzi a pomáhá k nácviku správného stereotypu. Léčba není hrazena pojišťovnou a částka, kterou musí pacient zaplatit za měsíční rehabilitaci, se pohybuje okolo 100 tisíc korun. Navíc, zárukou úspěchu je opakování tohoto program minimálně třikrát do roka. Celková částka se tak vyšplhá na 300 tisíc korun. Proto nás Lukášova maminka poprosila o pomoc.
„Pevně věřím, že zázraky se dějí a že vše společně zvládneme. Všem, kteří chtějí Lukášovi pomoci vrátit se zpět do života z celého srdce děkujeme.“
Lukáš a maminka Eva
Fotogalerie