Jmenuji se Renáta, je mi 28 let a MENINGOKOK mi změnil život. Zastihl mě uprostřed velkého pracovního vytížení. A tak jsem si myslela, že jsem dostala obyčejnou chřipku. Bylo mi špatně od žaludku, měla jsem teplotu a ráno jsem se probudila a necítila nohy. Bohužel to chřipka nebyla.
Jeden rok jsem kvůli meningokokovi strávila po nemocnicích. První dny jsem nevěděla o světě. Při životě mne držely přístroje, zastupovaly orgány, které nefungovaly. Po probuzení jsem nehnula prstem. To že nemám nohy, jsem zatím vůbec netušila, jen sny mi už něco napovídaly. Bylo to pro mne nepochopitelné, myslela jsem si, že vše končí, ale nechtěla jsem se s tím smířit.
Zkusila jsem myslet na lepší věci. Lékaři mi pomáhali, sestřičky se o mě staraly. Jezdila za mnou celá rodina i kamarádi a doma na mě čekala moje psí kamarádka Dasty.
Stále jsem si říkala: "Musím, musím, musím."
Konečně jsem se dočkala. Mohla jsem jít domů, ale nebylo kam. Rodiče bydlí v podkroví a s vozíkem to nešlo. Navíc musím dojíždět třikrát v týdnu na dialýzu, protože moje ledviny nefungují. Jediné řešení bylo, že bydlím prozatím u kamaráda Filipa, který se celou dobu staral o Dasty.
Teď se učím hlavně chodit a být doma samostatná. Ještě mne čekají rehabilitace, ráda bych zase sama řídila auto, abych si mohla zajet k lékařům, na protetiku, na dialýzu nebo prostě jenom nakoupit.
Strašně moc bych si přála jednou zase chodit na procházky s Dasty, do lesa na louky. K tomu bych potřebovala speciální protézy, na které sama finančně nedosáhnu. Potřebuji také dobrý vozík, který je pro mě nezbytností. Vydržet celý den na protézách není jednoduché, a tak zatím používám vypůjčený.
A proto se obracím na milé dárce s žádostí o pomoc. Mám kolem sebe opravdu mnoho psychické podpory. Kompenzační pomůcky jako kvalitní vozík a dobré protézy jsou ale finančně opravdu hodně náročné a tak budu ráda, když se najdou lidé, kteří mi pomohou.
Děkuji Renča