ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Pohon pro Petru

Šestnáctiletá Petra nechodí a stoprocentně se nemůže spolehnout ani na ruce. Pohybuje se na vozíku, venku se ale neobejde bez pomoci maminky, která má čím dál tím větší potíže dospívající dceru uvézt. Petra si proto letos napsala Ježíškovi o „kolečko“, jak se říká přídavnému elektrickému pohonu k vozíku. Vyplnit její vánoční přání jste pomohli i vy - ve společné sbírce Konta Bariéry a portálu Seznam.cz. Celkem 130 tisíc korun na pohon pro Petru se vybralo za pouhé dva dny! Děkujeme!

Seznam_Titulni_Petra-se-psem.jpg


„Zatímco její sestřička Simonka už lezla a seděla, Petruška se jen s námahou obrátila z boku na bok a o sezení nemohla být ani řeč,“ vzpomíná maminka Jitka.Petra Šulcová je milá a tichá dívka, která to ale neměla v životě jednoduché. Narodila se tři měsíce před plánovaným porodem, na svět přišla jako druhá z dvojčat a vážila pouhý jeden kilogram. Brzy by to na ní nikdo nepoznal – tak hezky rostla a přibírala! Jak ale měsíce plynuly, začala Petra zaostávat.

Když byl její dceři rok a čtvrt, diagnostikovali jí lékaři dětskou mozkovou obrnu - spastickou kvadruparézu. Petra má postižené všechny čtyři končetiny, nohy neovládá vůbec a trápí jí svalové křeče. „Velmi namáhavě se překulí, sama se neposadí,“ popisuje paní Jitka. Na vozíku je Petra od tří let a doma i ve škole to na něm zvládá skvěle. Stačí ale dlažební kostky, tráva nebo pár hrbolů a je v pasti. „Venku to prostě sama nedá. Já jsem navíc po operaci zad, tlačit ji je pro mě hodně těžké. Přídavný elektrický pohon by jí poskytnul alespoň trochu samostatnosti, bude moci jet třeba na výlet se školou,“ vysvětluje maminka.

Nejlepšího kamaráda našla v útulku

Sama Petra se nejvíc těší na to, jak bude s „kolečkem“ sportovat se psem. „Moc mě baví s mým voříškem Maxíkem agility. Jenže se běhá po trávě a to opravdu moc nejde, maminka musí běhat s námi a tlačit mi vozík, ale pořád jsem pomalá,“ popisuje Petra. „Přídavný motor by mi to ulehčil, byla bych rychlejší a Maxíkovi bych stačila,“ dodává.

Seznam_Petra-se-sestrou-Simonou-a-psy.jpg

Chlupatého kamaráda si přivezla z útulku. S maminkou je začaly objíždět, protože dokázala o psech mluvit hodiny. Nejprve spolu jen vozily opuštěným chlupáčům pamlsky a půjčovaly si je na procházky… S Maxíkem to ale byla láska na první pohled, a tak se brzo přestěhoval k Šulcovým domů a stal se Petřiným nejlepším přítelem. Společně s retrívrem a labradorem vytvořil Maxík už pořádnou smečku. „Každou chvíli s nimi někam vyrážíme na výlety a procházky,“ popisuje paní Jitka. „Jenže všude je spousta hrbolů a nerovností – i tady by mi přídavný motor pomohl,“ dodává Petra.
 

Dětství strávila po rehabilitacích

Byly přitom doby, kdy se Petřin život točil jen kolem každodenního cvičení, rehabilitačních a lázeňských pobytů, operací a píchání botulotoxinu, který jí měl zmírnit svalové křeče. „Hraní si a společnost dětí byly pro Péťu vzácností. Rozdílů mezi Péťou a jejími vrstevníky s přibývajícími roky přibývalo a byly čím dál nápadnější. Děti si našly sobě rovné kamarády a Péťa byla čím dál opuštěnější,“ vzpomíná na krušné chvíle Petřina maminka.

PETRA_Seznam_3.jpgDcery vychovává sama, společně žijí v domku v satelitním městečku u Prahy. Se sestrou Simonou má ale Petra moc hezký vztah. „I když jsou diametrálně odlišné, rozumějí si. Nikdy bych nevěřila, že se narodily v jedné minutě. Simona je silný introvert, je nejraději v klidu domova s knihou v ruce a hlavně mimo dosah lidí, to Péťa je společenský typ. Jakmile je nějaká příležitost, kam by mohla jít, hned se hlásí jako první, je ohromná optimistka, na můj vkus až idealistka,“ říká paní Jitka. Do 15 let měly obě dívky dokonce společný pokojíček. Pak se začaly sem tam dohadovat, a tak je paní Jitka rozdělila. „A víte, jak to dopadlo? Jsou pořád spolu u Péti v pokoji. Ale tak to má být,“ směje se.

Chce pomáhat druhým

Od září Petra navštěvuje střední školu při Jedličkově ústavu v Praze, studuje sociální činnost a navzdory svému handicapu plánuje, že to jednou bude ona, kdo bude druhým pomáhat.

Seznam_Petra-ve-skole.jpg

„Nejoblíbenějším předmětem je pro mě sociální péče. Moc bych v budoucnosti chtěla pomáhat právě lidem na vozíčku, vím, co potřebují,“ vysvětluje Petra. Mezi spolužáky, kteří jsou na tom podobně jako ona, je navíc konečně ve svém živlu. „Na škole jsme prima parta, plánujeme společně různé akce, zrovna teď vánoční trh. Já jsem navrhla, že upeču sušenky pro psy. Umím to, pár dětí má také pejsky a kolem školy je spousta pejskařů,“ líčí nadšeně.


Fotogalerie

Jdu na to