František se narodil jako zdravé a velmi šikovné dítě. Hezky se vyvíjel, lezl, sedal si a dokonce se sám i postavil. V období kolem prvních narozenin se však stal zvrat a František se ve svém vývoji z ničeho nic zcela zastavil.
Pro jeho tatínka to byla velká rána. Františkovi postupně diagnostikovali svalovou hypotonií trupovou i končetinovou, dětskou mozkovou obrnu, mentální retardaci a několik dalších diagnóz. Je pod neustálým dohledem lékařů.
Další rána přišla, když byly Františkovi dva roky. Jeho matka si vzala zdravou dceru, nemocného Františka ponechala tátovi a rodinu opustila. Doteď Františka ani jednou nenavštívila a neprojevila o něj žádný zájem.
František ve svých čtyřech a půl letech nemluví, nechodí, pohybuje se pouze po čtyřech, nosí pleny. Dle lékařů je vývojově a mentálně na patnácti měsících. Nezvládá základní životní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby.
„Na automobilu jsme závislí, používáme ho prakticky denně. Prosím, můžete nám pomoci? Moc děkujeme,“ říká Františkův tatínek Milan.
Tatínek mu věnuje svůj veškerý čas. Rádi jezdí do přírody a na hory. František je veselý a nezdolný optimista. Pravidelně jezdí na rehabilitace, na hippoterapii, canisterapii, ergoterapii, fyzioterapii, do lázní nebo na logopedii. Dojíždí také k lékařům na kontroly a do školky.
František a jeho tatínek by nutně potřebovali nový spolehlivý automobil, který je ale mimo jejich finanční možnosti.