Neuvěřitelných 918 501 korun během 72 hodin. Tolik dárci přispěli na automobil pro Andreu Č.. Částka vystačí hned 2,5 auta, Andrea totiž potřebovala 360 tisíc. Většina dárců reagovala na výzvu Nikol Štíbrové na Facebooku. l "Přátelé, podařila se nám neskutečná věc. Během jednoho dne jsme dali dohromady peníze skoro na DVĚ taková speciálně upravená auta pro Andrejku, a to ještě nestihly doputovat na účet všechny peníze. Díky moc všem, " napsala Nikol na svém profilu.
Všem dárcům děkuje i Andrea:
Ráda bych s pokorou a úctou poděkovala všem dárcům za velkorysou pomoc. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se strhne taková lavina a dopadne to jak to dopadlo. Velmi si vážím každého z Vás, kteří podpořili můj projekt. Veškeré finance jsou na účtu Konta Bariéry a ti ho spravují. Proplatí faktury za vše zakoupené. Tudíž já s penězi osobně nedisponuji. Mohu si nyní pořídit lepší vůz, který mi vydrží na stálo, nový vozík, neb ten nynější mám 8 let a věřte, že denní opotřebení je znát. Dále pak věnuji část financí na konto malé Nikolky, která tam má svůj příběh na webu Konta Bariéry. Obří poděkování patří i Nikol Štíbrové, která mi ochotně bez předsudků vše rozjela a bez ní by jste milí dárci nebyli ani vy. Poděkování patří i Kontu Bariéry, ti mi umožnili před rokem uveřejněné mého příběhu. Všechny peníze bych vyměnila za to, stoupnout si a rozběhnout se světem. Tím se nelituji, ale chci tím říci, že za žádné peníze a sbírky si zdraví nekoupíte a proto si ho každý važme. Nikdo nikdy neví, co mu osud přinese do cesty. Ještě jednou VŠEM MOC DĚKUJI.
Andrea Čepová.
I Konto Bariéry se k poděkování připojuje.
Příběh Andrei Č.
Jmenuji se Andrea Čepová, je mi 35 let a bydlím v Praze. V lednu roku 2005 jsem náhle ochrnula. Příčinou bylo ucpání cévky, která vyživuje míchu v oblasti C4 – C7 (krční páteř). Následovala dlouhodobá léčba v nemocnici Na Homolce a následně několikaměsíční rehabilitace v Kladrubech.
Život se mi od základu změnil, dostala jsem se do tíživé životní situace. Několik měsíců jsem hýbala pouze hlavou, ale díky lékařům, následné péči fyzioterapeutů a mé dřině se podařilo můj stav částečně zlepšit. Jsem a vždy už budu upoutaná na invalidní vozík, nesoběstačná, závislá na pomoci druhé osoby, ovšem díky mé rodině, přátelům, asistentům a známým se mi i přes velké neštěstí zase daří „dobře“ a snažím si užívat života, i když tak trochu jinak.
Na život nahlížím pozitivně a peru se jak to jde. Někdy je to velká fuška. Pokládám si často otázku, co mi život vzal a odpověď je jednoduchá: zdraví. Nabízí se otázka, co mi život dal. Odpovědí je mnoho a pro mě ty nejzásadnější: pokora, oplácet lásku, vážit si rodiny, opravdových přátel a příležitostí. Mé motto je „nesni svůj život, ale žij své sny“.
Mám i několik přání, ale ne všechny jdou realizovat svépomocí. Nemám mnoho možností jak si sny a potřebné věci plnit. Naskytla se mi i příležitost „chodit“ do práce, pracuji na PC v malé firmě s výtvarnými materiály. Je to velký psychický motor, který mě motivuje, nepřipadám si zbytečná a můj život tak dostává řád a cítím se součástí společnosti. Mám báječné kolegy, kteří mi se vším pomáhají.
Nyní bych si ráda pořídila osobní automobil s ovládáním na ruční řízení. Stávající vůz, který vlastním je starý, opravy jsou nerentabilní a nákladné. Předpokládaná kalkulace nákladů činí 360 000,- Kč včetně montáže ručního řízení, které je plně vyhovující na typ automobilu nového. Byla bych velice vděčná za pomoc - DOBRÝ SKUTEK - třeba zrovna od Vám, kdo se právě pročítáte tyto řádky.
S velikým díky, Andrea
Fotogalerie