Vážení a milí dárci,
Adélka se narodila předčasně, ve 30. týdnu těhotenství. Prodělala krvácení do mozku, těžší formu novorozenecké žloutenky a měla problémy s dýcháním, proto byla dlouho napojena na umělou ventilaci. V inkubátoru strávila dva měsíce. Diagnóza zněla jasně – Dětská mozková obrna. Doma jsme začali intenzivně rehabilitovat, šestkrát denně jsme cvičili Vojtovu metodu. Od deseti měsíců jsme několikrát ročně absolvovali dvou týdenní rehabilitační pobyty v Dětském centru v Českém Těšíně. I přes veškerou péči Adélka žádné výrazné pokroky v pohybu nedělala. Po psychické stránce byla však vždy velice šikovná, brzy mluvila a hlavně se pořád smála.
Ve čtyřech letech nastoupila Aďa do běžné školky, ve které jsme ji platili osobní asistentku. Nechodila a ani sama neseděla. Jemná motorika rukou byla také hodně omezená. Ve školce byla Adélka moc šťastná a hlavně měla plno kamarádů. Paní učitelky ji zapojovaly do všech činností. V 7 letech nastoupila Adélka do běžné základní školy, kde ji pomáhala a dosud pomáhá asistentka pedagoga. Pořídili jsme ji první invalidní i elektrický vozík.
Nyní má Adélka 14 let a chodí do 8. třídy. Má za sebou již pět ortopedických operací a dvě oční operace. Od 10 let se věnuje lehké atletice vozíčkářů, konkrétně hod kuželkou do dálky a hod diskem. Jezdí na soutěže po celé ČR, také reprezentuje ČR na MS juniorů. Byla již V Anglii i Holandsku. Odsud si přivezla bronzovou medaili. Rekreačně také hraje Bocciu.
Adélka má plno aktivit. Chodí plavat, navštěvuje hipoterapii a jezdí na pravidelné rehabilitační pobyty do léčebny v Košumberku. Mezi její velké záliby patří sledování jakýchkoliv sportovních zápasů ať už v televizi nebo na živo. Nejraději však sleduje hokej. Je velkou fanynkou České reprezentace a pravidelně jezdí fandit hokejistům Vsetína. Má ráda zvířata, hlavně své dva labradory.
Abychom mohli všechny tyto aktivity realizovat (hlavně každodenní dojíždění do školy, na tréninky, závody a rehabilitace), jsme odkázáni na osobní automobil. Navíc bydlíme na vesnici a přepravovat se běžnými spoji je zcela nemožné. K ortopedovi i neurologovi to máme hodinu cesty. Dosavadní auto je již nevyhovující. Je hodně poruchové a navíc velikostně nedostačující.
Potřebujeme nutně větší auto, abychom Adélku mohli převážet na invalidním vozíku a nemuseli ji přendávat na sedadlo. Moc by se nám ulevilo, protože přesuny už jsou fyzicky hodně náročné. Navíc ve vozidle potřebujeme převážet i elektrický vozík a speciální stoličku, ze které Adélka hází na závodech. Pořízení takového auta je pro nás finančně velmi náročné. Navíc musí vydržet 10 let. Z našeho rodinného rozpočtu si nákup takového auta nemůžeme dovolit. Proto budeme moc vděčni za jakoukoliv finanční pomoc při jeho dofinancování. Moc si vážíme jakékoliv podpory.
Děkujeme,
Adélčiny rodiče
Fotogalerie