ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Nové auto pro Romana

Vážený týme konta Bariéry!
 
Dnes jsme od vás dostali zprávu, že máme nachystanou částku na koupi auta. Už jsme ani nedoufali, že se jednou svezeme skutečně bez obav a sami! Moc vám všem děkujeme za možnost, prostřednictvím vašich stránek požádat o pomoc veřejnost, protože sami si poradit nemůžeme. Děkujeme za vaši práci, která umožňuje zmírňovat osud a přinášet radost.

Nesmírný dík patří také sledgehokojistům z Rakouska , Itálie, Německa a Estonska, kteří neváhali a i když sami mají problémy, tak se pro kamaráda poskládali a přispěli. Romča je sledgehokejista duší a i když teď po mrtvici už hrát nemůže, tak tento sport nezmizel z jeho srdce a tito kamarádi to moc dobře ví. Těšíme se, jak jim přijedeme fandit na turnaj.

Mezi dárci se objevil člověk, který přispěl několikrát. Ne vysokou částkou, ale po více měsíců po sobě. Vám pane, děkujeme za Vaši vytrvalost a snahu pomoci. Velmi si toho ceníme.
Děkujeme i všem ostatním, kteří přispěli jednorázově, ať už jakoukoliv částkou! Je mezi nimi skupina kamarádů a těm určitě poděkujeme osobně, protože i díky jejich příspěvku, za nimi budeme moci přijet na návštěvu.

A na závěr veliký dík dámě, která přispěla sumou stěžejní. Z celého srdce Vám přejeme, abyste nikdy nepotřebovala něco takového jako my, aby byl Váš život naplněn láskou, pohodou a zdravím.

Ještě jsme se nevzpamatovali z překvapení, že se můžeme začít poohlížet po autíčku, které by vyřešilo naši situaci. Až se nám to podaří, pošleme vám všem fotku z výletu, na který pojedeme úplně samostatně v novém upraveném voze.

Děkujeme!
Romča a Zdenča

 

Romanův příběh:


Ráda bych vám představila svého partnera Romču. Je mu lehce přes padesát a celý život je na vozíku, i když se narodil jako zdravé dítko. Po očkování dostal obrnu. V mládí poskakoval o berlích a pokoušel se žít jako ostatní. Vystudoval speciální pedagogiku v Olomouci a věnoval se dětem. Těm, co potřebují speciální přístup. Taky se jako zastupitel snažil prosazovat bezbariérovost nejen v dopravě, stavbách, ale hlavně v přístupu lidí zdravých. Snažil se i prosazovat sportovní aktivity lidí se zdravotním znevýhodněním. Je jedním ze zakladatelů sledge hokeje v ČR. I díky jeho nasazení má dnes česká liga 10 týmů a repre, která se 2x účastnila paralympiády a velmi dobře se umístila.

Žil velmi aktivním životem. Stále se rozčtvrcoval mezi sledge hokej, aktivity hudebníka (skládal písničky, hrál na kytaru, pořádal festivaly pro zdravé i zdravotně postižené), aktivity zástupce zdravotně postižených a aktivity pedagogické (spojené i s vlastním vzděláváním). Zlomek času mu zbyl i na rodinu. Má syna (teď žije daleko), který s ním hodně poběhal a s mnoha aktivitami mu pomáhal. Taky měl manželku, kterou měl moc rád (bohužel mu zemřela). No a pak jsem jej poznala já.  

Potkala jsem človíčka s nádherným úsměvem, který mu nemizel ze rtů, optimistického a dobře naladěného s nevídanou odvahou, až smyslem pro dobrodružství. Párkrát jsme se potkali a já zjišťovala, co vše se skrývá v pozadí, jaká historie jej provází. Pak jsem teprve obdivovala ten jeho úsměv a optimismus. Naše tempo nám umožňovalo vidět se jen málo. Brzy nám to začalo chybět a vyzkoušeli jsme spolu žít. Skutečnost, že byl na vozíku, jsem občas ani neregistrovala.  Mám za sebou taky pár životních zklamání a byla jsem šťastná, že je vedle mne někdo takový. Každý den byl svátek. Neskutečné, neuvěřitelné a moc silné. Drželi jsme tempo a do toho přidali sebe. Jenže pak přišla rána.

Romča prodělal vážnou mozkovou příhodu. Koma, ochrnutí levé strany těla, ztráta hlasu. 7 měsíců nemocnice a pak návrat domů v naprosto odlišné formě. Rehabilituje, ale levá strana se urputně brání pohybu. Logopedí a učí se mluvit – to už mu slušně jde. Aktivní vozík vyměnil za pohodlný s vyššími zády, aby si mohl opřít zborcené tělo, na hokej se může jen dívat a na kytaru taky. Hodně dlouho jsem neviděla úsměv a optimismus. Vracel se hodně pomalu a občas stále mizí. Ale nevzdává se. Je dost pravděpodobné, že se levá strana už nerozhýbe. Takže po dvou letech po příhodě se snažíme akceptovat stav, jaký je a žít se všemi radostmi a strastmi, které k tomu patří.

Děkujeme všem, kteří nám pomohou uskutečnit naše sny a přispějí na pořízení upraveného auta, které nám vydrží. Děkujeme kamarádům sledge hokejistům ze zahraničí, kteří to už udělali.

Fotogalerie

Jdu na to