Lucie Podermanská byla jako zdravotní sestra zvyklá starat se o ostatní, teď ale sama potřebuje pomoc. Trpí autoagresivním onemocněním, které napadá nervovou soustavu podobně jako roztroušená skleróza. Obvyklá léčba ovšem nezabírá a šestatřicetileté mamince dvou malých holčiček pomalu ochrnuje tělo. Zlepšit fyzickou i psychickou kondici by Lucii pomohl motomed, na kterém by mohla ochabující svaly protahovat a posilovat. Přispěli jste jí na něj v rámci společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz.
(See below for the English version.)
Blesková sbírka
Peníze pro Lucii Podermanskou se vybraly během jediného dopoledne! Příběh maminky dvojčátek, která bojuje se zákeřnou nemocí, při níž jí ochrnuje tělo, vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Lucie jen těžko hledá slova. Všem, kteří přispěli do společné sbírky Konta Bariéry a Seznam.cz, posílá velké poděkování: "Moc děkuji! Je to dojemné. Jsem šťastná za tak rychlou pomoc, nečekala jsem to a je to krása."
„Mami, už nemůžu,“ hlásí Lucii vážně dcera Terezka, zatímco společně cvičí na zapůjčeném zdravotním rotopedu – motomedu. Mladá žena se začne smát. „Vždyť já šlapu,“ odvětí dvou a půl leté dcerce, která jí sedí na klíně. Rodičovství mělo být nejšťastnějším obdobím v Luciině životě. Jenže už v těhotenství se něco v jejím těle pokazilo. Začalo to nenápadným mravenčením, teď už se Lucie skoro nepostaví na nohy. „Moje prognóza je taková, že nechci zůstat na vozíku,“ říká odhodlaně, ale do očí se jí derou slzy. Lékaři si totiž s jejím případem neví příliš rady. Pomoct Lucii v boji se zákeřnou nemocí teď ale můžeme všichni – příspěvkem do společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz.
Začalo to nenápadným mravenčením
Drobná Lucie Podermanská nikdy neměla žádné zdravotní problémy. Jako zdravotní sestra byla zvyklá být neustále v pohybu. Na interně v Třinci, z jehož blízkosti pochází, sloužila o svátcích i noční, dotáhla to až na zástupkyni staniční sestry. Později se přestěhovala za prací do Prahy, kde už žila její sestra. A kromě práce v soukromé ambulanci tady našla i lásku. S přítelem Davidem spolu začali žít v rodinném domku ve středočeských Psárech. A v roce 2019 se jim narodila dvojčata, Terezka a Barborka. Jenže právě příchod holčiček život mladého páru změnil jinak, než oba čekali. „Ve třetím trimestru jsem začala pociťovat mravenčení prstů u nohou. Ale řekla jsem si, že nebudu plašit,“ vypráví Lucie. Byla v té době na rizikovém těhotenství, musela dodržovat klid na lůžku a říkala si, že miminka nejspíš jen někde tlačí na některý nerv.
Ve skutečnosti šlo ale o první příznaky rozjíždějící se nemoci. A brzy se to ukázalo. Dvojčátka se narodila císařským řezem v porodnici v pražském Podolí a měla se čile k světu. Ne tak už ale Lucie. „Druhý den po císaři jsem měla vstát a začala jsem pajdat na pravou nohu.“ Lékaři problém nejprve přičítali epidurální anestezie, kterou Lucie při porodu dostala. Jenže „pajdání“ do slibovaných dvou týdnů nezmizelo, naopak, mravenčení začalo postupovat výš, až do kolen.“ V tu chvíli už Lucie na nic nečekala a vypravila se za neuroložkou, která ji ještě týž den poslala na magnetickou rezonanci. „A tam mi rentgenolog řekl, že to vypadá na roztroušenou sklerózu. Byla jsem úplně opařená, vůbec jsem to nechápala,“ vzpomíná Lucie.
Bez vozíčku už to nešlo
S vyslovením zákeřné diagnózy se daly věci rychle do pohybu. Jenže obvyklá léčba Lucii nezabírala, její stav byl pořád stejný. Nepomohla hospitalizace na jednotce intenzivní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ani biologická léčba - po ní se naopak mladá žena ještě zhoršila. „V červnu jsem porodila a v září už jsem byla o francouzských holích a nebyla schopná nic,“ vypráví Lucie. „Holky jsem držela vestoje v náručí naposled, když jim byly dva měsíce. Pak už mi je vždycky dávali jen do sedu.“ Invalidnímu vozíčku se mladá žena dlouho bránila. Když jí ho lékařka v létě loňského roku při akutním záchvatu nemoci předepsala, dala ho doma na půdu. V listopadu už jí ale nezbylo než si na něj sednout. „Jednoho dne jsem vstala, chtěla udělat krok a už to nešlo. Stála jsem, držela se zdi a volala na přítele, ať mi ho rychle přinese.“
„Holky jsem držela vestoje v náručí naposled, když jim byly dva měsíce. Pak už mi je vždycky dávali jen do sedu," říká Lucie.
Proč se nemoc nedaří dostat pod kontrolu, je zatím pro lékaře záhadou. „Mám nějaké autoagresivní demyelinizační onemocnění, které napadá moje tělo, diagnóza ale stále není jasná,“ stýská si Lucie. Momentálně jí lékaři dávají cytostatika a ona věří, že budou fungovat. Jinou léčbu jí totiž zatím nejsou schopni nabídnout. „Doufala jsem v nějaké lepší zprávy, že se můj zdravotní stav zase zlepší, ať se nebojím, ale bohužel jsem nic takového už neslyšela. Najednou jsem se v tom strašně motala,“ říká.
Díky motomedu si Lucie zase stoupá na nohy
„Já se prostě budu snažit tak, abych alespoň na zahradě chodila o hůlkách, když bude pěkně, nebo došla s dcerkami 150 metrů na hřiště,“ říká rozhodně Lucie.Dostat se z nejhoršího Lucii pomohla až možnost nastoupit na rehabilitace v pražském Motole. „Tam se mnou začali cvičit, měla jsem šanci vyzkoušet motomed a začala mít zase víru, že se s mým stavem dá ještě něco dělat. To mě nabilo optimismem,“ popisuje. Starší posilovací stroj si pak vypůjčila domů a začala na něm jezdit třikrát denně. „Ráno se pasivně projedu, rozpohybuji svaly a pak cvičím ještě alespoň dvakrát během dne. Obden jezdím se zátěží a posiluji,“ vypočítává. Motomed je teď její největší radost a zároveň i naděje. Od chvíle, co na něm trénuje nohy, dokáže už zase udělat pár kroků a třeba si sama dojít na záchod, aniž by k němu musela zajíždět vozíčkem.
Má to ale háček – starší stroj má Lucie zapůjčený za několikatisícový měsíční poplatek a navíc jen do konce března. Moc by jí tedy pomohlo, kdyby si mohla pořídit motomed vlastní a modernější, na kterém by posilovala s nohami zároveň i ruce. „Já se prostě budu snažit tak, abych alespoň na zahradě chodila o hůlkách, když bude pěkně, nebo došla s dcerkami 150 metrů na hřiště,“ říká rozhodně Lucie. Zdravotní pomůcka za více než sto tisíc korun znamená ale pro mladou rodinu výdaj nad její možnosti. Proto se Lucie obrátila s žádostí o pomoc na Konto Bariéry.
Kdo se postará o domácnost
Motivaci bojovat se nemocí má Lucie Podermanská velikou. Ani ne za rok totiž čeká celou rodinu další zatěžkávací zkouška. Luciin přítel David, který je s dvojčaty na rodičovské dovolené a stará se o chod domácnosti, by se měl vrátit do práce. „Nevím, jestli si dokážu najít práci, při které bych mohl být doma, když to bude potřeba. Nebo jestli moji rodiče třeba půjdou do předčasného důchodu, abych já mohl jít pracovat,“ přemítá povoláním tiskař. „Strašně by pomohlo, kdybychom věděli, že se nemoc někdy zastaví, a v jakém stádiu. Ale my pořád nevíme,“ říká. Nad vodou ho ale drží optimismus nemocné Lucie. „Je pořád pozitivní a nevzdává se,“ obdivuje David svoji přítelkyni. Na léto společně plánují svatbu. Pomozme Lucii dojít po svých k oltáři.
Děkujeme, že s námi Lucii pomůžete!
Motomed for Lucia
As a nurse, Lucie Podermanská was used to taking care of others, but now she needs help herself. She suffers from an autoimmune disease, most likely multiple sclerosis. However, the usual treatment does not work and the body of the 36-year-old mother of two little girls slowly becomes paralyzed.
"Mom, I can't anymore," says her daughter Terezka seriously, while they train together on a rented medical exercise bike - a motomed. The young woman starts laughing. "But I'm the one who is pedaling," she answers to her two-and-a-half-year-old daughter, who is sitting on her lap. Parenthood was supposed to be the happiest time in Lucia's life. But something in her body went wrong during her pregnancy. It started with an inconspicuous tingling, now Lucie almost doesn't get to her feet. "My prognosis is that I don't want to stay in a wheelchair," she says firmly, but tears well up in her eyes. The doctors don't know much about her case. But we can all help Lucia in the fight against the insidious disease - by contributing to the joint collection of the Konto Bariéry (The Charta 77 Foundation) and the Seznam.cz portal.
It started with an inconspicuous tingling
How to help Lucia
account number: 17111444/5500 (transparent account of the Konto Bariéry)
BIC/SWIFT: RZBCCZPP
IBAN: CZ03 5500 0000 0000 1711 1444
variable symbol: 20147
Successful collection
Money for Lucie was raised in one morning! The story of the mother of twins, who is battling an insidious disease that is paralysing her body, has sparked a huge wave of solidarity. Lucie is struggling for words. She sends a big thank you to everyone who contributed to the joint collection of Konto Bariéry and Seznam.cz. "It's touching. I'm happy for such a quick help, I didn't expect it and it's beautiful."
Petite Lucie Podermanská had never had any health problems. As a nurse, she was used to being on the move constantly. On a general ward in Třinec, the city where she comes from, she served on holidays and at nights, reaching the post as a station nurse. Later she moved to Prague, where her sister had already lived, because of work. There, apart from a job in a private clinic, she also found love. She and her boyfriend David started living together in a family house in Psáry, Central Bohemia. And in 2019 their twins, Terezka and Barborka, were born. But it was the arrival of the girls that changed the life of the young couple differently than they had both expected. "In the third trimester, I began to feel tingling in my toes. But I told myself I wouldn't panic, "says Lucie. She was in a high-risk pregnancy at the time, so she had to rest in bed, and thought that babies were probably just pushing a nerve somewhere.
In fact, these were the first signs of a growing disease. And it soon turned out. The twins were born by caesarean section in a maternity hospital in Podolí, Prague, and were healthy. But not Lucie. "The next day, after the c-section, I was supposed to get up and started limping on my right leg." Doctors first attributed the problem to the epidural anesthesia Lucie received during delivery. But the "limping" did not disappear within the promised two weeks, on the contrary, the tingling began to move up to the knees. At that moment, Lucie was no longer waiting for anything and went to see a neurologist who sent her for a magnetic resonance imaging the same day."And there the radiologist told me that I had multiple sclerosis. I was completely scalded, I didn't understand it at all," Lucie recalls.
It was impossible without a wheelchair
With the insidious diagnosis, things began to move quickly. But the usual treatment did not work for Lucia, her condition was still the same. Hospitalization in the intensive care unit of the General University Hospital in Prague did not help, nor did biological treatment - after that, on the contrary, the young woman worsened. "I gave birth in June and in September I was already moving only with forearm crutches and I was not able to do anything," says Lucie. "Last time I was holding my girls in my arms while standing was when they were two months old. Then someone always gave me while I was sitting.” The young woman resisted the wheelchair for a long time. When a doctor prescribed it for her during an acute attack of her illness in the summer last year, she put it in the attic at home. But in November she had no choice but to sit on it. "One day I got up, wanted to take a step and I was not able to. I stood holding on to the wall and called for my boyfriend to bring it to me quickly. "
Why the disease cannot be controlled is still a mystery to doctors. "I have an autoimmune disease, but the diagnosis is still unclear. The results of magnetic resonance imaging do not correspond to the clinical findings, medication has no effect on me,” says Lucie sadly. Doctors are currently giving her cytostatics and she believes it will work. They no longer offer her any other treatment. "I was hoping the doctors would tell me not to worry that everything would turn out well. It's just that I have to think positively and do some exercise. But what can I do if I can't even walk? Suddenly I was terribly involved, everything collapsed, "she recalls, when she almost collapsed mentally last autumn.
Thanks to the motomed, Lucie gets back on her feet
The chance to get out of the worst was given to Lucia by the opportunity to start rehabilitation in Prague's Motol. "They started training with me there, I had a chance to try motomed and I started to have faith that something else could be done about my condition. That charged me with optimism” she describes. She then borrowed an older exercise machine home and started riding it three times a day. "I exercise passively in the morning, move my muscles and then exercise at least twice more during the day. Every day I ride with load and strengthen, "she calculates. Motomed is now her greatest joy and hope at the same time. Since the moment she started training her legs on it, she can take a few steps again and, for example, go to the toilet herself without having to drive to it.
But there is a catch - Lucie borrowed the older machine for a monthly fee of several thousand and what´s more only until the end of March. So it would help her a lot if she could buy a motomed of her own and more modern one, on which she would strengthen her legs and arms at the same time. "I'll just try to at least walk with the crutches in the garden when it's nice, or walk with my daughters 150 meters to the playground," says Lucie. However, a medical aid worth more than one hundred thousand crowns means an expense for the young family above its possibilities. Therefore, Lucie asked the Konto Bariéry for help.
Who will take care of the household?
Lucie Podermanská is very motivated to fight the disease. In less than a year, the whole family will have another stress test. Lucia's boyfriend David, who is on parental leave with the twins and takes care of the household, should return to work. "I don't know if I can find a job where I can be at home with when I need to. Or if my parents retire earlier so I can go to work,” the printer muses. "It would be very helpful if we knew that the disease would ever stop, and at what stage. But we still don't know, "he says. But the optimism of the sick Lucie keeps him afloat. "She's still positive and she's not giving up," David admires his girlfriend. They are planning a wedding together for the summer. Let's help Lucia walk to the altar.
Fotogalerie