Matěj se s kratší nožičkou a chybějícími prsty na ní už narodil. Je proto odkázaný na invalidní vozík. Kvůli tomu ale nesmutní, bere svůj handicap jako výzvu. Má spoustu plánů a snů. Aby je dokázal proměnit ve skutečnost, potřeboval by ke svému vozíku elektrický pohon.
.jpg.aspx "orez-(1).jpg")
Hned po narození chlapce rodiče samozřejmě hledali odpovídající léčbu, ale dlouho neměli úspěch – střídali ortopedy, po jedné léčbě se nožička dokonce zhoršila, a jiný lékař doporučil, ať se chlapeček naučí skákat po jedné noze...
Až na několikátý pokus se podařila dostat Matýska do péče špičkového ortopeda. Dnes jedenáctiletý Matěj má za sebou už jedenáct operací a další prodlužování nohy ho ještě čeká. V současné době má nechodící sádru, nedávno mu rovnali kost. I bez sádry však dokáže na berlích ujít sotva pár metrů v bytě – o tři prstíky se podle mámy neopře a noha je příliš krátká. Je proto trvale odkázaný na invalidní vozík.
Matěj ale nesmutní, k problémům se staví čelem. Rodiče ho často a už odmalička berou na výlety, společně poznali už spoustu krásných míst.
„Ukazujeme mu, že může žít a užívat si, že se nemusí schovávat doma,“ líčí maminka.
Matěj chodí do 4. třídy a ve škole se mu líbí. Hodně čte, baví ho matematika, fyzika, vesmír... vymýšlí si vlastní příběhy a při hrách pomáhá kamarádům s překlady do angličtiny. V Praze rád cestuje metrem a zná všechny stanice a jejich zajímavosti. „Až bude dospělý, chtěl by být projektantem metra,“ přibližuje Matějovy plány do budoucnosti maminka.
Už teď by ale Matěj rád vyrazil sám třeba na hřiště za kamarády, se třídou na dopravní hřiště či na školní výlet. Aby to dokázal, potřeboval by k vozíku elektrický pohon.
„Matýsek rád ukazuje ostatním lidem, že jeho handicap není pro něho překážka, ale výzva,“ říká maminka. Teď by si moc přála, aby lidé pomohli Matějovi.
Za každý příspěvek na elektrický pohon pro Matěje budou rodiče i budoucí projektant podzemní dráhy vděční.