Prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová symbolicky převzala ocenění z rukou předsedy poroty Miloše Rejchrta a ředitelky Konta Bariéry Boženy Jirků (Foto Jan Šilpoch)
Cenu Františka Kriegla pro roky 2020 a 2021, která nese jméno statečného lékaře, se porota rozhodla udělit symbolicky všem sestrám, které odvážně a obětavě pomáhají už víc než rok zvládat pandemii covidu-19. V Nadaci Charty 77 – Konta Bariéry ji převzala prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová za všech 80 tisíc sester.
„Tato cena se uděluje za občanskou odvahu. Jsou chvíle, kdy člověk musí podstoupit určité riziko. Zdravotní sestry ho podstoupily, a to je ta občanská odvaha,“ řekl Miloš Rejchrt, předseda poroty Ceny Františka Kriegla.
„Letošní volba laureáta byla vlastně velmi jednoduchá. Přál bych si, aby si lidé uvědomili, že je tu někdo, kdo riskuje své pohodlí a zdraví kvůli tomu, aby zachránil druhé.“
Martina Šochmanová potvrdila, že poslední rok byl pro všechny zdravotníky velmi náročný, museli bojovat nejen s obrovskou únavou, ale také se strachem o život.
„To je přirozené, že se obáváte smrti, když ošetřujete nemocné. Bohužel byly i případy, že také sestry skutečně onemocněly a zemřely. Zdravotníci pracují v riziku, jsou na to zvyklí. Ale tady byla i veliká obava, že virus přinesou domů a nakazí své nejbližší. Proto celá řada zdravotnických zařízení vyčlenila pro sestry, které po službě nechtěly jít domů, ubytovny. Bylo to náročné. Jsem moc ráda, že teď už máme očkování.“
.jpg.aspx "_LB_8809-web-(3).jpg")
Pandemie covid-19 ukázala, jak nezastupitelná je profese sester (Foto Lukáš Bíba/Economia)
Cena Františka Kriegla Martinu Šochmanovou velmi potěšila, stejně jako její kolegyně.
„Jsou opravdu rády, říkaly mi, že si ocenění vyvěsí na pracovištích. Rozešlu to všude…,“ slíbila a dodala:
„Myslím, že teď budou sestry pyšné, protože mají na co. Je dobré, že si nejen odborná, ale i laická veřejnost uvědomila, jak významná a nezastupitelná je naše profese.“
I když stejně obětavě jako sestry čelí největší zdravotní kalamitě i lékaři, záchranáři, sociální pracovníci, zaměstnanci nemocnic, dobrovolníci a vědci pracující na nových vakcínách a léčivech, porota Ceny Františka Kriegla se shodla na tom, že je třeba upozornit právě na práci sester:
„Na sestrách leží velká tíha: ta nejobyčejnější drobná práce, potkávání se s těžkými lidskými osudy, nenápadná pomoc, povzbuzení, pohlazení, útěcha. Bez jejich skromného hrdinství by byl náš boj proti pandemii mnohem těžší i delší, a proto si zaslouží naši úctu i dík“, stojí v tiskové zprávě Nadace Charty 77 – Konta Bariéry.
U příležitosti udělení letošní ceny uveřejnil rozhovor s Martinou Šochmanovou portál Seznam Zprávy, vybíráme z něj:
Pandemie koronaviru je tu už více než rok. Jak byste ho zhodnotila z pohledu zdravotních sester?
Pandemie se nám nijak neohlásila a přišla zcela neočekávaně. Musely jsme čelit naprosto nové situaci, nikdo se na ni nemohl připravit. Když běžně zavádíme do praxe nové metody, většinou máme šanci se přichystat. To u pandemie nebylo. Všichni zdravotníci do toho skočili a museli se za pochodu učit nové věci. Začali pracovat v ochranných oblecích, což pro ně bylo strašně složité – jak je oblékat a svlékat a jak se v nich pohybovat. Na začátku jsme možná doufali, že to bude trvat krátce a že zatneme zuby a nějak to zvládneme, ale nakonec to trvá strašně dlouho. Už je to fakt dlouhé.
Má podle vás covid i nějaký naopak pozitivní dopad na práci sester?
Úžasná byla z počátku solidarita lidí, která sestry opravdu stavěla na piedestal. To bylo moc hezké. Včetně toho, že poprvé po několika letech máme obrovský převis zájmu o studia středních zdravotnických škol nebo vysokých škol.
Můžete konkretizovat, v čem jsou sestry v době covidu tak zásadní?
Sestry jsou ty, které jsou s pacientem většinu dne. Lékař nastaví léčbu a nějaké parametry, ale sestra je ta, která umí nastavit ventilátor a obsluhovat ho. Sestry stojí u lůžka nad pacientem. A to opravdu nikým nenahradíte. Ani studenti lékařských fakult neumí ventilátory obsluhovat.
Dokážete popsat současnou náladu mezi sestrami po roce, kdy probíhá pandemie koronaviru?
Pochopitelně obrovské vyčerpání. A obrovská frustrace z toho, že se potkaly, zvlášť v těch posledních měsících, s velkým procentem pacientů, kteří následně zemřeli. Samozřejmě pohled na smrt a na pacienty, kteří neodejdou domů, je frustrující. Takže bych řekla, že je na nich vidět obrovské vyčerpání. Je opravdu nutné, aby se situace začala trochu zlepšovat, a aby se mohly vrátit na svá oddělení.
Vy jste sama součástí očkovacího centra a chodíte očkovat. Zároveň vykonáváte své povolání v IKEMu. Je něco, co vám za ten rok covidu utkvělo v paměti, že si to navždy budete pamatovat?
Odhodlání sester. I když už nemohou, prostě to nevzdají. V jiných profesích je běžné, že když je člověk unavený, vezme si dovolenou a zůstane tři dny doma. Ale sestry a zdravotníci to neudělají, protože vědí, že by někdo musel práci dělat za ně. A že ten někdo je úplně stejně unavený. Mě to naplňuje strašně hezkým pocitem, že se lidé na sebe dokážou spolehnout, to je hrozně hezké.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.
Cena Františka Kriegla
Cena Františka Kriegla je udělována od roku 1987. Vyhlašována je každoročně 10. dubna, kdy se narodil. Od roku 1990 je cena udělována za občanskou statečnost projevenou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika. Oceňováni jsou jedinci, kteří riskují vlastní postavení, kariéru a často i život, aby prosadili názory a cíle, jež odpovídají humanistickým ideálům, demokracii a lidským právům a jež oni považují za správné. MUDr. František Kriegel byl jedním z nejvýznamnějších politiků pražského jara 1968 a jediným z československých politiků, kdo po odvlečení do Moskvy odmítl v Kremlu podepsat moskevský diktát.
Porota:
Martin Groman, Jana Horváthová, Petra Procházková, Miloš Rejchrt (předseda poroty), Břetislav Rychlík, Jiřina Šiklová, Saša Uhlová, Marek Orko Vácha, Jaroslav Veis
Dosavadní laureáti:
Vladimír Kadlec (1987), Jaroslav Šabata (1988), Jan Dus a Josef Zvěřina (1989), Miroslav Jasinski (1990), Peter Mariánek (1991), Petr Pithart (1992), Igor Blaževič a Jaroslav Štětina (1992), Milena Hübschmannová (1994), Vlado Čech, Karel Kryl a Josef Vavroušek - in memoriam (1995–1996), František Stíbal (1997), Kumar Vishwanathan (1998), Václav Trojan (1999), Jakub Polák (2000), Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001), Miroslav Opatřil (2002), František Lízna a Tomáš Vlasák (2003), Petra Procházková (2004), Mária Machnig (2005), Yekta Uzunoglu (2006), Ondřej Cakl (2007), Jiří Voráč (2008), Jakub Štěrbík a Stanislav Vodička (2009), Alena Dernerová (2010), Libor Michálek (2011), Vladimíra Dvořáková (2012), Matěj Hollan (2013), Božena Fuková a Miroslava Pošvářová (2014), Činoherák Ústí, spolek (2015), sociální centrum Klinika (2016), Radek Banga (2017), Ilja Hradecký (2018), Karel Karika a David Tišer (2019).
Fotogalerie