Aktuálně z Tokia:
1. 9. Silniční závod - 12. místo
31. 8. Silniční časovka - 15. místo
Tomáš Mošnička byl vášnivým sportovcem, když ho úraz před šestadvaceti lety upoutal na invalidní vozík. Přestože se zranil při motocyklovém závodě, na sport nezanevřel. Dnes je mu 54 let a stále se drží mezi světovou paracyklistickou špičkou. Doma má už spoustu medailí, tu paralympijskou si možná přiveze až teď z Japonska. Držíme mu palce a stále sbíráme peníze na elektropohon k jeho vozíku. Pomoci můžete i vy
ZDE.
O tom, co paralympiádě předcházelo, jsme si s Tomášem popovídali:
Jak jste se připravoval na paralympiádu?
Já jsem byl na rozdíl od mých kolegů z reprezentace na LPH do-nominován, takže informaci že pojedu na paralympiádu jsem měl zhruba tři měsíce. Každoročně s trenérem nastavujeme přípravu tak, abych měl vyrovnanou formu po celou sezónu. Vzhledem k mým výpadkům ze začátku sezóny jsme mohli mou přípravu na paralympiádu trošku zintenzivnit. Tak uvidíme, jak se to projeví v Japonsku, zdali bude znát absence závodních kilometrů nebo mi jarní pauza spíše pomůže. Trénuji nejraději sám.
Kdo (či co) vám nejvíce pomohl?
Můj dlouhodobý sponzor D.I. Seven, který je se mnou od začátku a moje manželka, bez těchto dvou by to určitě nešlo.
S jakým cílem odjíždíte, čeho byste rád dosáhl?
Neudělat ostudu a konečně prolomit letošní (sportovní) smůlu.
Co máte na vaší disciplíně rád?
Adrenalin, jízdu ve velkém balíku, závodní atmosféru…
Jak důležitý je pro vás v životě sport?
Od dětství jsem byl veden ke sportu. Registrovaně sportuji od 19 let a od této doby zároveň na mezinárodní úrovni až do dneška. Asi by mi to chybělo…