Rozhovor s Boženou Jirků, ředitelkou Nadace Charty 77, vyšel na Aktuálně.cz
Minulý týden
vyšel na Aktuálně.cz článek o Ladislavu Loebem, který před dvaceti lety po těžké nehodě ochrnul. Původně vyučený truhlář nechtěl být nikomu na obtíž, vystudoval tedy střední ekonomickou školu, pak právnickou fakultu. Dnes pracuje v brněnském paracentru Fenix. Restart tedy zvládl na výbornou, teď na sobě dál systematicky pracuje, pravidelně sportuje, cestuje, žije aktivně.
Náročné životní tempo by nezvládl, kdyby neměl k dispozici speciálně upravené auto a kvalitní vozík. Zatímco na auto, v němž cestuje po Česku i celé Evropě, si vzal půjčku, na nový vozík mu už peníze nezbývají. A protože pojištovna na něj přispěje maximálně jednou za pět let, nezbylo Ladislavu Loebemu než požádat o pomoc Konto Bariéry.
„Díky novoroční sbírce, kterou uspořádala nadace společně s Aktuálně.cz, poslalo minulý týden 252 lidí během 48 hodin na účet Konta Bariéry celkem 290 tisíc korun. To je trojnásobek potřebné částky,“ říká Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77 – Konta Bariéry.
Co těm takřka 300 tisícům korun, které čtenáři Aktuálně.cz poslali během pouhých 48 hodin pro Ladislava Loebeho, říkáte?
Skvělá blesková sbírka. Tak tomu říkám. A moc děkuji čtenářům a redakci Aktuálně. cz.
Čím si vysvětlujete, že se peníze sešly tak rychle?
Vysvětlení je prosté: inspirativní příběh člověka, který se dovedl porvat s osudem. A dobrá pověst Konta Bariéry. Takhle já jsem, prosím, namyšlená. Dnes se charita valí na lidi doslova ze všech stran, tleskám jim, že nejsou lhostejní k osudu druhých, a říkám: "Výborně, přispějte, pomáhejte. Ale - prověřujte!" A jsem hrdá, že za Konto Bariéry po takřka celých třicet let, co existuje, mohu dárcům garantovat, že jejich peníze jsou vždy použity na dobrou věc. Mám také ráda dárce, kteří se ptají: "Kolik z té vaší sbírky dostane doopravdy konkrétní člověk?" A ráda odpovídám: "Všechno dostane! Nejde o peníze na naše mzdy, ani na telefony, na musí nadace získat peníze jinak. Když pořádáme sbírku pro konkrétního člověka, všechno také dostane.
Ladislav Loebe potřebuje na nový vozík doplatit už jen 80 tisíc korun. Co uděláte s těmi dalšími 200 tisíci?
Zbylé peníze rozdělíme mezi další handicapované, kteří nás žádají o pomoc. Na tom jsme se dohodli s Ladislavem Loebem. Omlouvám se, že jména ostatních obdarovaných nezveřejním celá, nicméně Tomáš K. dostane 42 tisíc jako doplatek na vozík, stejně využije 18 tisíc Michal V. a 15 tisíc na vozík dostane i David R. Přes 41 tisíc také poputuje Krzystofovi M. na elektrický pohon k vozíku a přes 23 tisíc přispějeme Lukáši R. na motomed, Veronika S. dostane 35 000 Kč jako příspěvek na auto a Kristián S. přes 32 tisíc na sluchadla a nabíjecí box. Čtenáři Aktuálně.cz tedy nakonec pomohou místo jednoho osmi lidem, kteří nemají dostatek peněz, aby si potřebné pomůcky mohli sami pořídit. Jsou pro ně přitom zásadní, mění jejich nesnadný život k lepšímu. To není fráze, ale fakt.
Ladislav Loebe říká, že kvalitní vozík a dobré auto, v němž může sám cestovat, jsou synonyma jeho svobody a nezávislosti.
Ano, je to rváč. Znám ho od momentu, kdy se před dvaceti lety po těžké havárii probudil v nemocnici. Byl truhlář a pochopil, že už na tohle řemeslo jeho ochrnuté ruce nebudou stačit, a tak se přihlásil na střední školu, nakonec vystudoval práva. Už to je obdivuhodné, ale mně se také líbí, že Láďa dnes pracuje pro brněnské paracentrum Fenix, což je obdoba pražského Paraplete, a pomáhá lidem, kteří řeší stejné problémy jako on.
Znáte hodně takových nezdolných lidí?
Když se podíváte na můj pracovní stůl, co papír, to podobný příběh. Konto Bariéry podporuje tisíce lidí, mezi nimi je samozřejmě spousta takových, co jako Ladislav Loebe žijí naplno. Návrat do toho obyčejného života je však velmi těžký, plný restart se nepovede každému. Odhaduju, že úspěšná je v tomto smyslu tak polovina handicapovaných.
Ostatní rezignují?
Někomu jeho zdravotní stav víc neumožňuje. Ale proč to vzdají ti, kteří by síly měli? Je to hodně o ambicích a o sebedůvěře. Člověk si musí věřit i na vozíku, nesmí se bát riskovat, prohrávat. Více než 22 let také v nadaci každý rok udělujeme na šedesát studijních "Stipendií Bariéry", takže mohu zblízka sledovat, jak takový restart probíhá. Většina studentů dojde až k promoci, k níž jim ráda chodím poblahopřát. Ale pak bych také ráda viděla, kdyby si našli adekvátní zaměstnání, dovedli prostě restart do konce. V téhle etapě to však začne někdy skřípat. Úspěšnost asi padesát na padesát.
Mám tomu rozumět tak, že pro handicapované je i s vysokoškolským diplomem těžké najít pracovní úplatnění?
Často ho nenajdou, anebo ho ani nehledají.
Protože je předem jasný nezdar?
Není to určitě lehké, ale jak říkám, hodně záleží na osobních ambicích, také na osudu. Když si člověk najde partnera a založí rodinu, je silně motivován, aby ji uživil. Nechce být jen čekatelem na důchod. To všechno je ve hře.
Když se podíváte zpět těch 30 let, po které pracujete pro Nadaci Charty 77 a Konto Bariéry... Jsou dnes ve společnosti pro takové restarty lepší podmínky, než byly na začátku 90. let?
Myslím, že podmínky nikdy nebyly úplně špatné. Za ty roky se však změnila zásadně struktura péče o handicapované. Ze začátku jsme byli zavaleni žádostmi od organizací, které jim chtěly pomáhat a pečovat o ně, ale nevěděly, kde hledat finance. Dnes se na nás obracejí hlavně jednotlivci, protože organizace se už naučily žádat o granty, mají pravidelné dotace. A z toho vyplývá, že tím, kdo nejvíce handicapované podporuje, kdo je největším donátorem, je stát. Na tyto účely rozděluje každý rok miliardy, bylo by falešné to zastírat či zamlčovat.
Přesto každý měsíc Rada Konta Bariéry projednává stovku žádostí o pomoc. Lidé vás žádají o příspěvky na vozíky, zvedáky, sluchadla i auta...
Samozřejmě, peníze od pojišťoven a úřadů práce nemohou pokrýt všechny potřeby. A je pravda, že třeba zrovna na sluchadla pojišťovna přispívá poměrně malými částkami. Také je třeba si však uvědomit, že ceny zdravotních pomůcek stále rostou a je jich na výběr mnohem víc, než bývalo. A také rostou nároky lidí. Oni už se dneska nespokojí s tím, s čím se spokojil mladý kluk před 20 lety, chtějí vést aktivní život. A tak když jim na podstatně dražší vozík přispěje pojišťovna jen částečně, jdou hledat peníze jinam. A protože jen málokdo z nich vydělává tolik, aby si vozík za 200 tisíc mohl koupit sám, jsme občas svědky malého zázraku zvaného blesková sbírka. Do rána se najdou peníze na ukradený handbike pro Zbyňka, za pár dnů máme miliony na dvě bionické ruce pro Jirku.
A Češi jsou štědří, přispívají. Ani covid-19, zdá se, na tom nic nemění.
Přiznávám, letos na jaře jsem se bála. Co covid udělá s nadací? Jak to bude s dárci? S našimi klienty? Poslední otázka byla zodpovězena v cuku letu: lidé s handicapem tu jsou stále, stále nás potřebují a my jim chceme pomáhat. A dárci? Zůstali také, pravidelně nám posílají menší i větší částky, tak jak to dělají už takřka třicet let. Oni jsou naše rodinné stříbro. Nemám ještě celkovou bilanci za rok 2020, ale věřím, že Konto Bariéry zůstane v žebříčku pěti nejsilnějších nadací, které sbírají finanční prostředky od drobných i větších dárců a také je pak zase rozdělí.
Ani sponzoři z firemních řad vám neubyli?
Pochopitelně, třeba fond Řízení letového provozu letos nefunguje. Když se nelétá, nemůže podnik dávat na charitu. Na druhé straně řada sponzorů už potvrdila, že s námi chtějí spolupracovat v obdobném rozsahu jako loni či předloni. Dárci se prostě chovají dobře.
Takže jste nemuseli nic omezit?
Jednou za dva roky pořádáme Aukční salon výtvarných děl, do něhož přispívá svými díly okolo 400 špičkových výtvarníků a jenž nám obvykle přinese několik milionů korun. Letos jsme však sálovou aukci museli zrušit, to byla ztráta. Doufám, že se nám výstavu i aukci podaří uspořádat letos před Vánoci.
Nicméně, blízké budoucnosti se nebojíte.
Naši dárci mne každý den přesvědčují, že se bát nemusíme. Dobročinnost nezahyne na covid-19.
Prý to tak lidé mají. Když se sami ocitnou v nouzi, myslí víc na ostatní, kteří jsou ještě ve větší "rejži" než oni.
Tak to já si vůbec nemyslím. Jsem přesvědčená, že lidi v téhle zemi prostě umí pomáhat. A mají důvěru v charitativní organizace, protože s nimi mají dlouhodobě dobré zkušenosti. Kdo v nás nevěří, to jsou politici. A pan prezident. Ten nás bude donekonečna pomlouvat. Ale já si s tím vůbec neláme hlavu a nevztahuju to na nás. Vím, že v naší nadaci se nepodvádí, nic se neskrývá. Každá žádost o podporu je řádně prověřena, nemůže se stát, že by peníze od dárců byly zneužity. Dvacet let máme profesionální audit a to mi dodává na klidu. Jsme tým profesionálů, důvěryhodnost je naše deviza. A síla.