Čtrnáctiletá Veronika je nevidomá, nechodí, nemluví, je zcela závislá na pomoci druhých. Po operaci nohou se jí zhoršila skolióza a jako by zapomněla všechno, co se naučila. A tak se nyní tahle statečná bojovnice znovu pere o své první krůčky. Rádi bychom jí pomohli. Dostali jste náš dopis? Přispějte prosím Veronice na kompenzační pomůcky, které nutně potřebuje.
.jpg.aspx "verunka_uvod-(1).jpg")
„Když ji postavíme, je na ní vidět chuť se rozejít. Ale zatím to nejde a moc to bolí,“ říká Veroničina maminka.Veronika se narodila předčasně ve 26. týdnu těhotenství a její maminka jí dala jméno, které znamená vítězství. Jako by jí chtěla dát do života sílu, kterou bude tak potřebovat. V prvních týdnech života malému uzlíčku prasklo střevo a začal tak kolotoč operací a boj o život. Ještě se zjizveným bříškem jí operovali oči… Až po půl roce si maminka mohla Verunku odvézt domů. Svou první velkou bitvu vyhrála, oči se však zachránit nepodařilo. Brzy přišla další rána – lékaři děvčátku diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu a epilepsii. Přes všechny strasti, které ji potkaly, umí tahle statečná dívka rozdávat úsměvy na všechny strany.
Pro maminku je Veronika „mazlík, smíšek a její sluníčko“, pevně věří, že je spolu čeká ještě spousta zázraků. Jeden už se totiž stal. Verunce se narodil bratříček Vítek a teď je jejím velkým ochráncem a skvělým kamarádem. S péčí o ní pomáhá, jak jen může, jeho „jdu Verče dělat společnost“ mluví za vše. Teď musí Verunka ale především pravidelně cvičit, jinak jí hrozí, že už se na nohy nikdy nepostaví. A tahle malá slečna cvičí ostošest. S úsměvem, jak jinak. Rádi bychom jí cvičení ulehčili a přispěli na kompenzační pomůcky. Například na vertikalizační stojan, který by jí pomáhal udržet rovnováhu a sloužil i k nácviku chůze, nebo na speciální chodítko Alinker, na kterém by se zvládla sama pohybovat.
.jpg.aspx "verunka_vitek_maminka-(1).jpg")
Verunka s maminkou a bráškou Vítkem.
Každý Verunčin pokrok je velkým povzbuzením pro maminku. I ona musela najít odvahu, když odešla od otce svých dětí, alkoholika, a vzala na sebe veškerou tíhu péče o postižené dítě. „Velmi brzy jsem pochopila, jak je život křehký a vše může být jinak, než jsem si představovala. Se svými dětmi ale prožívám krásné okamžiky, jako každá máma.“ Naše pomoc by pro Verunku, maminku Lenku i Vítka byla pěkným dárkem pod stromeček a dalším malým zázrakem, nemyslíte? Na Vánoce se přece zázraky dějí.
Děkujeme vám, že pomáháte s Kontem Bariéry!
Fotogalerie