Tereza od mala tančila, pohyb jí byl vším, nemoc ji však upoutala na vozík. Bojuje s ní statečně, teď však potřebuje pomoci. Dostali jste náš dopis? Přispějte s námi prosím Tereze na auto, které nutně potřebuje.
Tereza studovala dvě vysoké školy, během studií tančila v souboru Národního divadla moravskoslezského, učila tanec dospělé i děti. Se svým manželem Davidem, který je vystudovaným psychologem, žili, jak se říká, na plný plyn. V posledním ročníku se jim narodil syn Zdeněk, v péči o něj se chtěli střídat, měli spoustu plánů…
Už dříve Tereze občas otékaly nohy, měla problémy s dechem. Balet je ale pěkná dřina, a tak se vše svádělo na přetíženost organismu. V těhotenství se její zdravotní potíže začaly stupňovat, půl roku po porodu si mladí manželé uvědomili, že je to pěkný průšvih.
„Nejdříve Terka ušla půl hodiny, pak sotva deset minut, později už ani nesešla po schodech z druhého patra, “ vzpomíná David. Měla velké bolesti, přidaly se i psychické potíže. Lékaři jí diagnostikovali autoimunitní nervosvalové onemocnění myasthenia gravis. Dnes, když má lepší dny, ujde po bytě pár kroků, venku se bez vozíku neobejde. Ohrožuje ji respirační selhání, trpí úzkostně depresivním syndromem, je v invalidním důchodu.
„Nejdříve Terka ušla půl hodiny, pak sotva deset minut, později už ani nesešla po schodech z druhého patra," vzpomíná její manžel David.
Vozíku se Tereza dlouho bránila, cítila velký stud, ale syn se chystal na první návštěvu zoologické zahrady a u toho nemohla chybět. „Zdenda je velkou motivací, ale také mi připomíná mou bezmoc. Člověk se najednou na svět dívá z jiné perspektivy, obrazně i doslova. Třeba v obchodě nevidím z vozíku do vyšších regálů.“
Mladí manželé na mnoho svých plánů teď museli zapomenout. Tereza přerušila studium, David je na rodičovské dovolené a svou ženu bezmezně podporuje „Je mi manželem a chůvou v jednom,“ říká mladá maminka. Společně teď hledají cestu, jak se zapojit do běžného života. Jak jít nakupovat? Jak jet se synem na výlet? Jak se dostat k lékaři? Bydlí ve městě, vždy využívali městkou hromadnou dopravu, vlakem se dostali, kam chtěli. Najednou to bez auta nejde.
Prateta jim půjčila staré dosluhující auto, když se jim v létě porouchalo, na zaplacení opravy museli použít našetřené peníze z prodeje miminkovských věcí po synovi. Moc by teď potřebovali auto spolehlivé a větší, do kterého by se vešel kočárek pro Zdeňka a vozík pro Terezu. Z jejich napjatého rozpočtu na koupi vozu, byť ojetého, však nedosáhnou. Zapracoval i úřední šiml, mladá rodina nezapadá do úředníky vytyčených kolonek, a tak potřebná podpora od státu nepřichází.
Proto jsme se v Kontu Bariéry rozhodli, že mladé rodině na nedocenitelného pomocníka přispějeme. V životě je teď čeká ještě mnoho překážek, i díky naší společné pomoci to ale tihle dva to zvládnou.
Děkujeme, že pomáháte s Kontem Bariéry!
Fotogalerie