Elektrický vozík otevírá jedenáctiletému Matějovi svět, ve kterém se může sám pohybovat.
Matěj se svým novým vozíkem, který mu dovoluje dříve netušená dobrodružství
„Je s ním sranda, když začne povídat,“ představuje svého handicapovaného syna Matěje jeho táta Miroslav. „Má krátkodobou paměť a nejde mu logické myšlení, ale jinak je trpělivý a moc hodný a skromný.“
Matěj navštěvuje školu, kde ho to baví a kde má kamarády. Možná se mu tam daří zapomenout na všechno, co na rozdíl od spolužáků nemůže dělat. Už od narození trpí dětskou mozkovou obrnou, je odkázaný na vozík a postiženou má i jemnou motoriku. Potřebuje pomoc ostatních.
„Nyní má ještě skoliózu zad, která se doktrorům moc nelíbí,“ dodává tatínek. A za celou rodinu, do které patří ještě maminka a dva Matějovi sourozenci, děkuje za příspěvek na elektrický vozík. Z Matějovy náhle nabyté svobody se totiž radují všichni.
„Vozík byl pro něj velice důležitý, protože jeho ruce samostatně zvládají jen se najíst, napít, něco nakreslit či napsat. Oblékání a jiné aktivity sám nedokáže,“ vysvětluje otec. „Elektrický vozík zvládá samostatně a může se pohybovat podle svých potřeb. Nyní jezdí velice rád ven, na procházku či do obchodu, protože rád nakupuje.“
Matýsek je podle svého táty velmi hodný a trpělivý chlapec, který nic nepožaduje a vždy počká, až na něj přijde řada.
Jsme moc rádi, že i díky vám „přišla řada“ na Matěje
ze Žďáru nad Sázavou, a on se může s elektrickým vozíkem cítit samostatně a svobodně.