Rokytnice nad Jizerou je proslulé lyžařské středisko, není se tedy co divit, že jedenáctiletý Ondra propadl lyžování – má sjezdovky za humny. Na lyžích dokonce závodí, zvládá i skialpy a běžky. Zvláštní je jen to, že při lyžování nepoužívá hůlky. Chybí mu totiž část levé ruky.
„Soupeři mají lepší odpich, rozjedou se hned ze začátku. To mě docela štve,“ komentuje svůj handicap, navzdory kterému za oddíl TJ Spartak Rokytnice nad Jizerou závodí se zdravými soupeři. „Jinak jsem si docela zvykl.“
O tom, že mu to na lyžích jde, svědčí i pěkná umístění na závodech. Ondra pro to dělá, co může. Trénuje každý den a jeho vzorem je Filip Trejbal – český reprezentant v alpském lyžování, který žije také v Rokytnici. Ondra by chtěl stejně jako on jednou soutěžit na olympiádě.
.jpg.aspx "O5w-(1).jpg")
Když sedí a vypráví o tom, jak si před pár týdny zlomil nohu na skialpech, vypadá jako jakýkoli jiný spokojený kluk v jeho věku. Nebýt pahýlku na místech, kde by měl mít dlaň. Stále si na něj mimoděk sahá, zatímco ukazuje fotky, na kterých jezdí na kole a leze na umělé stěně.
„To není možný Ondro, jak prosím tě bez ruky lezeš?“
„Takhle,“ směje se nadšeně a ukazuje, jak se šikovně zahákne pahýlkem…
Jeho maminka má téměř slzy v očích. Tak růžové to totiž zase není. Ondra je přirozený levák a chybí mu právě část levé ruky. Nedokáže si sám ani zavázat tkaničky, jako přeučený levák ve škole pomalu píše a problémy mu dělá spousta dalších úplně běžných činností.
„Ondra se narodil v sedmém měsíci, byl sice nejmenší miminko na oddělení, ale prý nejšikovnější,“ vzpomíná máma na první Ondrovy dny. „Pak ale dostal infekci, dávali mu infuze do ruky. Trombóza mu ucpala tepnu a o ruku přišel, museli mu ji amputovat.“
Chlapeček se musel učit žít bez levé dlaně. Dostal protézu, která se nehýbala. Jeho pahýl je ale pohyblivý. Bolelo to. Protéza mu překážela a odmítal ji. Rodina se brzy začala pídit po protéze bionické, ale bylo jim řečeno, že by to nešlo. Naopak jim doporučili zkrátit ruku ještě o kousek. Rodiče to vyděsilo a samozřejmě zákrok odmítli.
Až ve firmě Otto Bock zjistili, že bionickou protézu by mohl mít i Ondra. „Druhá ruka“ dokáže hýbat prsty, otáčet se, udržet v prstech propisovačku, otevřít dveře…
Ondra se těší hlavně na to, že udrží hůlky a stane se tak opravdu platným členem Parateamu, do kterého byl přijat. Každodenní dřinu na trénincích, ranní vstávání, plahočení se po svahu, i když se zrovna nechce, to vše pořádně zúročí. Za ty roky má naježděno opravdu hodně, vždyť rodiče ho postavili na lyže už ve dvou letech.
Na lyžích odmalička a jedině bez hůlek
„Když byl maličký, stálo mě to hodně bezesných nocí,“ vypráví maminka Jitka. „Vrtalo mi hlavou, že nebude moct sám ani jíst. On se ale do všeho hrnul. Táta ho ve dvou letech postavil na lyže a už to jelo. Já se bála, že nezvládne nic, a on přitom dokáže skoro všechno, jen míčové hry ne,“ říká s úsměvem.
Ondra přitakává, prý ho baví všechno. Bruslí na ledě i na suchu, kromě lyží má nejraději jízdu na kole. Možná proto, že přitom nezávodí, jen sám se sebou. „Už ujedu padesát kilometrů do Jizerských hor a zpátky,“ chlubí se a má čím.
Letos si Ondra na lyžích zlomil nohu
Jeho postižení mělo vliv na celou rodinu. „Předtím jsme měli dvě zdravé holky a mysleli jsme si, že je to samozřejmé. Nic není samozřejmé,“ přemýšlí paní Jitka. „Uvědomili jsme si, co všechno se může přihodit. A že jsou na tom lidé mnohem hůř. Říkáme to i Ondrovi, když zkouší, že něco nemůže. Říkáme mu, že se musí snažit.“
Ondra se Run and Help zúčastnil kvůli zranění jen na vozíčku. Věříme, že se najde dost dalších sportovců, kteří svou účastí v Run and Help přispějí Ondrovi na bionickou protézu.
Fotogalerie