Cookie Consent by FreePrivacyPolicy.com

Bionická noha pro Dášu


Sedmnáctiletá Dagmar se učí na kadeřnici a kosmetičku. Jejím koníčkem je také pečení. To je něco, co ji baví a čemu by se v životě chtěla věnovat. Stejně tak si dala za cíl naučit se jezdit na bruslích… K aktivnímu životu ale potřebuje bionickou protézu. V šesti letech totiž přišla kvůli rakovině o levou nohu.  

RaH_Pribeh_Dasi_foto_web.jpg

Zákeřná nemoc změnila Dáše život, když nastoupila do první třídy. Jednoho dne při hře se spolužáky nešťastně zakopla a praštila se do nohy, která ji rozbolela. Rodiče neváhali a odvezli Dášu na rentgen do nemocnice. Pro jistotu. Rentgen ale odhalil, co nikdo nečekal - osteosarkom v oblasti kolene. Následoval kolotoč vyšetření a hospitalizace na onkologickém oddělení v pražském Motole. Dáša absolvovala chemoterapii. Levou nohu se ale lékařům nakonec zachránit nepodařilo, museli ji dívence amputovat nad kolenem.   

Novou životní situaci brala Dáša s optimismem sobě vlastním. Návrat do školy a do „normálního života“ byl ale přece jen těžší, než si možná zprvu myslela. Dáša dostala protézu, brala ji ale jako něco, co ji omezuje. Kvůli krátkému pahýlku jí náhrada každou chvíli vypadávala a ona v ni neměla dostatečnou důvěru. Zvykla si proto chodit o berlích.

Série nešťastných situací, do kterých se Dáša v dětství dostala, způsobila, že si k protéze  vybudovala averzi. "Byl jsem v lázních, kde jsem se potakala s fyzioterapeutem, který mě nutil s protézou chodit, i když už jsem byla unavená a nechtěla jsem pokračovat. Plakala jsem. Potom mi protéza nešla sundat a z téhle zkušenosti jsem si vytvořila trauma," vzpomíná Dáša. Protézu pak v dětství ještě zkoušela, ale všichni kamarádi byli rychlejší než ona. "Něž jsem se někam dopajdala, utekli mi. A tak mi připadalo rychlejší chodit o berlích a na protézu jsem zapomněla," popisuje. 
"Můj největší sen je se naučit bruslit," říká Dáša.
Uplynulo ale několik let a Dáša dospěla. Uvědomila si, že protézu k životu potřebuje. "Byla to taková dětská nerozvážnost. Postupem času mi došlo, že je to s protézou stejně lepší," říká Dáša. Pravidelně navštěvuje centrum ortopedie a trénuje chůzi. Má odhodlání, vůli a chuť na sobě pracovat.  "V červnu to bude rok, co jsem protézu dostala domů na vyzkoušení. Pořád si pamatuji na moment, kdy jsem přišla na protetiku. Mám na to moc hezké vzpomínky," popisuje. 

_90A1575-1-retuse_web-(1).jpg
Dáša s patronkou 8. ročníku Run and Help, tenistkou Andreou Sestini Hlaváčkovou.

Pro splnění svých snů a cílů, pro kvalitní život s prací, která ji bude bavit, potřebuje ale Dáša i odpovídající kvalitní protézu. "Bionická protéza má lepší kolenní kloub, obecně je lépe uzpůsobená pro pohyb. Díky tomuhle kloubu budu moci nejen lépe chodit, ale i sportovat. V tom by mi nová protéza opravdu hodně pomohla," vysvětluje Dáša. A přidává jedno velké přání: "Než jsem jako malá onemocněla rakovinou, tak jsem bruslila. Proto je teď můj největší sen se na brusle znovu postavit."

Bionická noha, na kterou by se mohla Dáša spolehnout, ovšem stojí 650 tisíc korun. Proto se její  rodina s  žádostí o pomoc obrátila na Konto Bariéry, které se dospívající dívce rozhodlo věnovat letošní 8. ročník charitativního běhu Run and Help.  

Běžíme pro Dášu! Přidejte se k nám.

Jdu na to