Stipendium BARIÉRY
V roce 2000 byl Kontem BARIÉRY zřízen fond Stipendium BARIÉRY, který je určen pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad těžce zdravotně handicapovaných studentů. Středoškolákům (od druhého ročníku studia) a vysokoškolákům je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1000 až 4000 korun na jejich konto. Tento příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem. Ve školním roce 2009/2010 byla vyplacena částka 1 411 000 korun, podporu získalo 72 studentů. Výběrové řízení se vypisuje každý rok v červnu, uzávěrka je v polovině srpna.
Podmínky pro účast ve výběrovém řízení ve školním roce 2010 / 2011
- motivační dopis a stručný životopis
- vyplněná přihláška, která je ke stažení zde nebo ji na požádání zašleme
- kopii lékařské zprávy o zdravotním stavu žadatele
- fotokopie průkazu ZTP/P nebo ZTP
- potvrzení studijního oddělení, že je studentem školy
- osobní prohlášení o sociálních a majetkových poměrech rodiny žadatele v loňském roce
- čestné prohlášení o tom, že žadatel nepobírá jiné stipendium a nemá jiný zdroj příjmů, než je uvedeno v této přihlášce
Výběr studentů, kteří obdrží Stipendium BARIÉRY, uzavřou členové Rady Konta BARIÉRY 15. září 2010.
Uzávěrka přijetí přihlášek je 15. srpna 2010 (rozhoduje datum poštovního razítka)
Přílohy | Přihláška | Přehled škol 2009 / 2010
Kontaktní adresa:
Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY
Melantrichova 5
110 00 Praha 1
tel. 224 214 452, 224 230 216, fax 224 213 647
e-mail: nadace77@bariery.cz
O poslání programu Stipendium BARIÉRY
Program Stipendium BARIÉRY nám jednoduše dělá radost. Naši stipendisté jsou různí - někteří jsou smutní, někteří se zase upřímně smějí i sami sobě, pozorujíc vše z dobromyslného nadhledu. Od zdravých lidí se liší tím, že nějaké součástky jejich těla nefungují tak, jak mají, z čehož se může stát podstatný rozdíl, avšak tito lidé dělají vše pro to, aby tato odlišnost byla podružná. Oč menší jsou možnosti těla, o to rozvinutější může být nějaká dílčí schopnost, duše a mysl.
Kdo zná naše stipendisty, ví, že jsou to normální, ovšem často výjimeční lidé, jejichž přístup k životu je inspirativní. V posudcích a doporučeních od jejich učitelů, lektorů a profesorů čteme opakující se přívlastky jako pracovitý, svědomitá, příkladný svou odhodlaností a vitalitou atd. Nejde o falešná slova útěchy ani o šablony ve Wordu, nýbrž upřímné formulace lidí, kteří s nimi pracovali. Jejich studenti si je získali tím, že se dokázali vnitřně smířit s tvrdostí osudu, překonat jeho rány, neutralizovat jejich trvalé negativní účinky a pustit se do náročných kariér, od nichž si slibují úspěch, začlenění do společnosti a důstojnost, a to důstojnost nejen obecně lidskou, nýbrž i takovou, která by byla navíc dílem osobních schopností a výkonů.
Někdo studuje z praktických důvodů neboli proto, aby si usnadnil nalezení budoucího uplatnění, vydělal peníze na svoje živobytí, ručil sám za sebe a nebyl závislý na druhých. Další ukazují, že za zdravými lidmi nikterak nezaostávají, a uplatňují své dovednosti v kreativních, humanitních, technických nebo přírodovědeckých oborech. Část stipendistů se věnuje činnostem, jejichž náplní je pomoc podobně postiženým lidem. Jedná se o speciální pedagogiku, rehabilitační cvičení nebo znakovou řeč.
Jmenujme namátkou dva studenty z řady těch, kteří vynakládají darované prostředky na osobní růst a rozvoj a vrací je s úroky v hodnotách jiného řádu. Lucie P. z Davle je neslyšící a studuje šestým rokem na Filosofické fakultě UK obor Čeština v komunikaci neslyšících. Za státnici s vyznamenáním obdržela bakalářský diplom a v současnosti pokračuje v magisterském studiu. Své studium v Praze proložila jedním semestrem v Anglii v Centre for Deaf Studies na University of Bristol. Kromě školy se věnuje vedení skautského oddílu pro děti s postižením sluchu, přispívá do Časopisu České unie neslyšících a překládá z češtiny do znakového jazyka a naopak. Obojí dobře ovládá a může tak vydatně přispět k vytváření vazeb mezi neslyšící menšinou a slyšící společností. Radek M. z Prahy je odmala na vozíku. Po absolvování gymnázia v roce 1998 byl přijat na Pedagogickou fakultu UK ke studiu učitelství pro II. stupeň ZŠ a SŠ (obor dějepis a občanská výchova), které úspěšně dokončil letos v únoru. V současné době vyučuje historii a základy společenských věd na středních školách, v Jedličkově ústavu v Praze a na jedné základní škole. Vedle toho stíhá moderovat na Radiožurnálu pořad HandyCamping a hrát curling za SC JUS Praha. Spolu s týmovými kolegy se chtějí probojovat na zimní paralympijské hry ve Vancouveru 2010.
Úsilí o seberealizaci a její naplňování vedou k usmíření a zapojení se do sítě vztahů. Ve starém Římě panovala jednoznačná shoda v tom, že život je totéž, co inter homine esse, to znamená "být mezi lidmi". Samotný a izolovaný člověk tedy žije v nesmyslu, tj. tak, jakoby ani nežil. Lidé, kteří nemohou normálně chodit, kteří nevidí nebo neslyší, byli svým postižením odříznuti od světa druhých. Svou odvahou, pílí, poctivostí a tvůrčími schopnostmi se postupně propracovali "nejen" do sítě lidskosti a soucitu, nýbrž i do sítě kvality, profesionálních výkonů a náležité odměny. Lze se domnívat, že tito lidé nestojí o soucit a sentiment, tj. falešný cit, s nimiž se jistě setkávají, nýbrž by byli rádi za přímost, rovný přístup a respekt. Projevuje se u nich nikoliv jen z nouze ctnost, nýbrž prostě ctnost. Pozorování jejich úsilí vyvolává vnitřní tiché potěšení.