Stipendium BARIÉRY

V roce 2000 byl Kontem BARIÉRY zřízen fond Stipendium BARIÉRY, který je určen pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad těžce zdravotně handicapovaných studentů. Středoškolákům (od druhého ročníku studia) a vysokoškolákům je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1000 až 4000 korun na jejich konto. Tento příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem.

Ve školním/akademickém roce 2012/2013 podporuje Konto BARIÉRY 63 studentů. Z toho 51 jich pokračuje z předchozích let a 12 studentů nově přibylo. Níže v přehledu škol se můžete podívat, kde všude nabývají znalostí.


Přílohy   |   Přihláška   |   Přehled škol 2012 / 2013

Kontaktní adresa:
Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY
Melantrichova 5
110 00 Praha 1
tel. 224 214 452, 224 230 216, fax 224 213 647
e-mail: bronislava.krausova@bariery.cz 
 

Ve školním/akademickém roce 2011/2012 jsme měli 25 nových studentů (11x SŠ, 14x VŠ) a 50 studentů pokračujících (14x SŠ, 2 VOŠ a 34x VŠ).
Celkově letos bylo rozděleno 1 425 000 korun mezi celkem 75 studentů. V roce 2010/2011 s námi absolvovalo 17 studentů - 7 promovalo na VŠ a 10 složilo maturitu

Lucka B.:

Mám DMO, což mě vždy omezovalo ve sportu, v každodenních úkonech, v tom, co je pro mé vrstevníky samozřejmostí. Neměli jsme dost peněz na speciální sporty pro handicapované, ani na výběr přesně takové školy, jakou bych chtěla.
Díky Stipendiu Bariéry můžu studovat v Praze a bydlet na internátu, není teď pro mě problém pořídit si všechny pomůcky do školy. Dokonce jsme se školou byli v Janských Lázních, kde jsem poprvé v životě jezdila na monoski! Těším se další studium, po maturitě mám v plánu vysokou školu.
Na závěr chci poděkovat za poskytnuté stipendium, které mě obohacuje nejen finačně, ale i vědomím, že někde jsou lidé, kteří jsou ochotni mi pomáhat. Děkuji!!!

Kristýna M.:

Předem bych chtěla poděkovat za vyplácení stipendia, které mi umožňuje studovat gymnázium. Navíc jsem nadšená, že se mi zdárně podařilo zvládnout gymnázium pro slyšící, ačkoliv jsem nedoslýchavá. Jsem důkazem toho, že když člověk chce, že skoro všechno zvládne. Je to pro mě zkušenost k nezaplacení, doufám, že po této zkušenosti bude vysoká škola "procházkou růžovým sadem". S výsledky jsem spokojená, i když některé známky mohly být lepší, ale třeba v anglické nebo německé konverzaci jsem dost handicapovaná. Učitelé i spolužáci mi ale hodně vycházeli vstříc.
Jsem letošní maturantka, 1. pololetí tedy bylo velmi náročné, nikdo přesně neví, co nás čeká u státní a školní maturity. Už mám ale podané přihlášky na vysokou školu, doufám, že to všechno vyjde. A ještě jednou děkuji za podporu, moc si jí vážím!
 

O poslání programu Stipendium BARIÉRY

Program Stipendium BARIÉRY nám jednoduše dělá radost. Naši stipendisté jsou různí - někteří jsou smutní, někteří se zase upřímně smějí i sami sobě, pozorujíce vše z dobromyslného nadhledu. Od zdravých lidí se liší tím, že nějaké součástky jejich těla nefungují tak, jak mají, z čehož se může stát podstatný rozdíl, avšak tito lidé dělají vše pro to, aby tato odlišnost byla podružná. Oč menší jsou možnosti těla, o to rozvinutější může být nějaká dílčí schopnost, duše a mysl.

Kdo zná naše stipendisty, ví, že jsou to normální, ovšem často výjimeční lidé, jejichž přístup k životu je inspirativní. V posudcích a doporučeních od jejich učitelů, lektorů a profesorů čteme opakující se přívlastky jako pracovitý, svědomitá, příkladný svou odhodlaností a vitalitou atd. Nejde o falešná slova útěchy ani o šablony ve Wordu, nýbrž upřímné formulace lidí, kteří s nimi pracovali. Jejich studenti si je získali tím, že se dokázali vnitřně smířit s tvrdostí osudu, překonat jeho rány, neutralizovat jejich trvalé negativní účinky a pustit se do náročných kariér, od nichž si slibují úspěch, začlenění do společnosti a důstojnost, a to důstojnost nejen obecně lidskou, nýbrž i takovou, která by byla navíc dílem osobních schopností a výkonů.

Někdo studuje z praktických důvodů neboli proto, aby si usnadnil nalezení budoucího uplatnění, vydělal peníze na svoje živobytí, ručil sám za sebe a nebyl závislý na druhých. Další ukazují, že za zdravými lidmi nikterak nezaostávají, a uplatňují své dovednosti v kreativních, humanitních, technických nebo přírodovědeckých oborech. Část stipendistů se věnuje činnostem, jejichž náplní je pomoc podobně postiženým lidem. Jedná se o speciální pedagogiku, rehabilitační cvičení nebo znakovou řeč.

Jmenujme namátkou dva studenty z řady těch, kteří vynakládají darované prostředky na osobní růst a rozvoj a vrací je s úroky v hodnotách jiného řádu. Lucie P. z Davle je neslyšící a studuje šestým rokem na Filosofické fakultě UK obor Čeština v komunikaci neslyšících. Za státnici s vyznamenáním obdržela bakalářský diplom a v současnosti pokračuje v magisterském studiu. Své studium v Praze proložila jedním semestrem v Anglii v Centre for Deaf Studies na University of Bristol. Kromě školy se věnuje vedení skautského oddílu pro děti s postižením sluchu, přispívá do Časopisu České unie neslyšících a překládá z češtiny do znakového jazyka a naopak. Obojí dobře ovládá a může tak vydatně přispět k vytváření vazeb mezi neslyšící menšinou a slyšící společností. Radek M. z Prahy je odmala na vozíku. Po absolvování gymnázia v roce 1998 byl přijat na Pedagogickou fakultu UK ke studiu učitelství pro II. stupeň ZŠ a SŠ (obor dějepis a občanská výchova), které úspěšně dokončil letos v únoru. V současné době vyučuje historii a základy společenských věd na středních školách, v Jedličkově ústavu v Praze a na jedné základní škole. Vedle toho stíhá moderovat na Radiožurnálu pořad HandyCamping a hrát curling za SC JUS Praha.

Úsilí o seberealizaci a její naplňování vedou k usmíření a zapojení se do sítě vztahů. Ve starém Římě panovala jednoznačná shoda v tom, že život je totéž, co inter homine esse, to znamená "být mezi lidmi". Samotný a izolovaný člověk tedy žije v nesmyslu, tj. tak, jakoby ani nežil. Lidé, kteří nemohou normálně chodit, kteří nevidí nebo neslyší, byli svým postižením odříznuti od světa druhých. Svou odvahou, pílí, poctivostí a tvůrčími schopnostmi se postupně propracovali "nejen" do sítě lidskosti a soucitu, nýbrž i do sítě kvality, profesionálních výkonů a náležité odměny. Lze se domnívat, že tito lidé nestojí o soucit a sentiment, tj. falešný cit, s nimiž se jistě setkávají, nýbrž by byli rádi za přímost, rovný přístup a respekt. Projevuje se u nich nikoliv jen z nouze ctnost, nýbrž prostě ctnost. Pozorování jejich úsilí vyvolává vnitřní tiché potěšení.