Dům čtyř múz
Nadace Charty 77 se spolu s nadací Život umělce a Agenturou Schok podílí na projektu domu aktivního stáří pro umělce, kterým jejich věk, nemoc či nouze brání v provozování povolání a nebo žijí ve stáří zcela na okraji zájmu společnosti.
Čtyři múzy v názvu projektu představují čtyři druhy uměleckých profesí, které se provozují na jevišti: herectví, tanec, hudba a zpěv. Jejich společným jmenovatelem je tvůrčí činnost, která se odehrává pouze v přítomné chvíli a nezanechává po sobě žádný trvalý artefakt – kromě zážitku zapsaného do myslí a srdcí diváků. Jejich formou je živé umění a živé emoce. S charakterem těchto profesí však souvisí i určitá nejistota a křehkost tohoto druhu živobytí, neboť je podmíněné nestálostí tvůrčího života, přízní diváků, slávou, módou a proměnlivým vkusem společnosti. Živit se uměním, předvádět na živo lidem znaveným z práce emoce skoro jak na běžícím pásu se přáním je pohnout, obšťastnit nebo uvolnit, to je opravdu tvrdá práce.
„Společenská funkce“
Nejsou vzácné případy dříve slavných umělců, kteří byli nuceni přežívat opuštění, v nedůstojných podmínkách a za nezájmu okolí. Právě tragické osudy Slávky Budínové, Zdeňka Dítěte a dalších byly podnětem ke vzniku projektu. V zahraničí jsou penziony pro umělce uznané a zavedené instituce, u nás je k jejich vzniku o důvod víc. Herci a zpěváci, o nichž se dá s dávkou nadsázky říci, že plní v tuzemsku společenskou funkci, patří vedle sportovců k nejpopulárnějším osobnostem veřejného života. Na rozdíl od politiků – a jim navzdory - se u široké veřejnosti těší důvěře a přízni. Kupříkladu seriálové postavy, jejichž osudy lidé prožívají jako skutečné, jsou součástí jejich životů. Důvody jsou zřejmě dané historicky. Je možné, že se herci a zpěváci stávají národními idoly proto, že Češi jsou národ nábožensky vlažný a nepolitický, ocitající se po většinu své historie pod vládou či vlivem vnější moci. Lidé si herce ztotožňují s oblíbenou postavou, ovšem může se stát, že se představitel populární role ve skutečnosti nachází stranou zájmu, v nouzi a bez prostředků. Pomocí umělcům v nouzi, respektive podporou projektu Dům čtyř múz, mohou občané ukázat, že Češi tvoří společnost spojenou vazbami vděčnosti, dobré vůle a solidarity s těmi, kdo je potřebují.
Účast Nadace Charty 77 na projektu zapadá do dlouhodobé koncepce činnosti, ve které spojuje humanitární pomoc a kulturu. Spolu s nadací Život umělce a Agenturou Schok založila nadace veřejnou sbírku.
Pokud chcete poslat dar, číslo účtu je 777777222/0800.
Dalším zdrojem financí je prodej vstupenek na kulturní akce. Prvním velkým příspěvkem bylo 100 000 korun – výtěžek z divadelního představení The Best of Shakespeare s podtitulem Blázni a milenci a básníci aneb nejkrásnější scény lásky z dramat a sonetů Williama Shakespeara (překlad Martin Hilský, režie Boris Rösner), které se konalo v rámci Letních shakespearovských slavností, pořádaných agenturou Schok.
Kulturní ambice
Doposud vybrané prostředky mají vzhledem k značným nákladům na realizaci projektu symbolický význam. Zatím nebylo rozhodnuto, kde se bude dům nacházet, ani zda bude postaven dům nový či zrekonstruován starší. Jisté je, že by nemělo jít pouze o sociální zařízení, projekt má i kulturní ambice: "domy pro umělce" umožňují jejich seberealizaci za aktivní spoluúčasti mladých kolegů. Ti za nimi totiž přicházejí pro zkušenosti, společně vytvářejí i umělecká díla. Vyjmout určitou skupinu herců a někde je izolovat, je příšernost. Dát jim však možnost existovat ještě na podzim jejich života ve společnosti muzikantů, baletních umělců či zpěváků, poskytnout jim lidské zázemí, ve kterém je o ně navíc dobře postaráno jak po stránce lékařské, tak i společenské, je pro dožití velmi cenné,“ říká Jiří Novotný, ředitel nadace Život umělce.
Podle představ exministra kultury Jandáka, který chtěl nad projektem převzít patronaci, by dům mohl vzniknout v Praze na Veleslavíně, v areálu, kde má být podobné zařízení pro válečné veterány, podporované ministerstvem obrany. Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77 hodnotí myšlenku, že by byl takový dům zřízen za státní peníze, jako velmi odvážnou: „Proč by potom měli mít svůj dům umělci, a ne lékaři nebo horníci? Vidím to jako jasný úkol pro nadační činnost. Ovšem pokud by s námi ministerstvo chtělo na našem projektu spolupracovat, určitě bychom neřekli ne. Případně kdyby vypsalo grant na podporu takových projektů, rádi bychom se o něj ucházeli.“ Na rozdíl od financování státem má veřejná sbírka tu výhodu, že je přímým výrazem dobré vůle mnoha lidí.