ePrivacy and GPDR Cookie Consent management by TermsFeed Privacy Policy and Consent Generator

Jakub se nenudí


Jakub Bernat má od dětství vadu sluchu, ale díky moderním sluchadlům se svým postižením cítí omezován jen minimálně. Studuje nábytkářství, věnuje se skautingu a dálkovým běhům. Jednou by si rád otevřel vlastní truhlářskou dílnu.

KB30_jakub-(1).jpg

Při našem setkání v Týnci nad Sázavou, od něhož pár kilometrů Jakub (21) bydlí s maminkou v domku na vsi, jsem chvíli váhal, jestli jsem oslovil toho správného člověka. Jeho sluchadla jsou téměř neviditelná a v kavárně s hudbou slyšel lépe než já. To já jsem se musel několikrát během rozhovoru omluvit: „Pardon, můžete to prosím říct ještě jednou?“

Sluchadla používá od šesti let. Na vadu sluchu, kterou má od narození, přišla časem maminka, když si všimla, že nepozná, odkud přichází nějaký zvuk. Třeba zvonění telefonu. Vyšetření ukázalo, že na obou uších má zachováno jen něco přes padesát procent. Jeho bratr dvojče žádné postižení nemá. Stejně jako další tři sourozenci. „Přesný důvod nikdo neví, možná to souvisí s tím, že jsme se s bráchou narodili předčasně v osmém měsíci. Když se na vadu přišlo, můj tehdejší lékař odkládal operaci, o níž mi později jiný doktor řekl, že už je na ni pozdě…“ vzpomíná Jakub.

Od problémů k pohodě

Nejnovější sluchadla od Konta Bariéry má rok a půl. Velmi si je pochvaluje a děkuje všem, kdo přispěli k jejich pořízení. Celkem stála čtyřicet pět tisíc korun. „Jsou od firmy Widex a dají se propojit s mobilním telefonem,“ ukazuje mi Jakub ovládání skrze aplikaci. Dá se nastavit jejich hlasitost i citlivost. Na výběr jsou různá prostředí i směrové zaměření. „Baterie vydrží tak týden. Donedávna mi vystačila jejich zásoba od výrobce, teď už si je musím kupovat sám. Šest baterek vyjde tak na sto padesát korun. K tomu ještě za stovku pořizuji filtry,“ vypočítává náklady spojené s provozem. To však nepovažuje za problém.

KB30_jakub_3.jpgProblémy naopak měl během studia základní školy. „Ono to začalo vlastně už ve školce, kde jsem se dost často pral,“ říká až plachým dojmem působící mladík a dodává: „Na základce mě i bratra čtyři roky šikanoval hlavně jeden spolužák, ke kterému se přidávali i ostatní kluci. V páté třídě naštěstí odešel. Měl problematickou rodinu a svoje frustrace si vybíjel na nás. Jeho přestup do zvláštní školy všechno vyřešil. Ulevilo se nám, mamce i paní ředitelce, která změnu školy původně navrhovala mně s bratrem.“

Teď už je studium v pohodě. Problémy Jakubovi dělá jen hovor ve větší skupině lidí, kde se hlasy překřikují. Někdy je to trochu horší ještě v dopravních prostředcích. „Na učňáku jsem se stal truhlářem, teď dojíždím do Prahy na nástavbu s maturitou. Ta mě čeká v tomto školním roce. Praktickou část mi uznají z učňáku, takže jde hlavně o odborné předměty, češtinu a matiku. Dal jsem jí přednost před angličtinou, která mi moc nejde. Ovládám jen základy, a to ještě především ve čtené formě. Mluvení mi dělá potíže, protože mám trochu vadu řeči, a pokud jde o psaní, tak to jsem zase pro změnu dyslektik. Všechno mi trvalo trochu déle. Mluvit jsem začal až ve čtyřech letech. Ale v češtině jsem všechno docela dohnal, jen občas mě trápí gramatika v psaní i/y,“ vysvětluje Jakub.

Pořád v běhu

Až zdárně zvládne maturitu, nastoupí jako truhlář v místní firmě, kde si už předem domluvil práci. „Budu dělat nábytek na míru. Z devadesáti pěti procent bude z lamina. Jednou bych chtěl mít vlastní dílnu a dělat s epoxidem, což je taková pryskyřice, z níž se dají dělat velmi efektní barevné věci. U nás to není moc rozšířené, znám to jen z internetu. Zatím ještě ani nevím, u koho bych mohl získat nějaké zkušenosti, ale určitě se do toho chci pustit,“ plánuje nadšeně Jakub.

„Skauti mi hodně pomohli. Vždy mě brali plnohodnotně," říká Jakub. Je evidentní, že jde o činorodého mladého muže, který raději udělá něco na zahradě nebo v dílně, než aby vysedával u počítače nebo po hospodách. Od dětství se věnuje skautingu. Dnes vede oddíl sedmnácti dětí a jednou ročně pořádá letní tábor. „Skauti mi hodně pomohli. Vždy mě brali plnohodnotně. A ptáte-li se, tak jsme sekulární oddíl, tedy bez náboženského kontextu.“

Kromě toho se věnuje vytrvalostním štafetovým běhům, jako jsou Hory Bory (330 km) nebo Vltava Run (360 km). V zimě ale netrénuje, navíc teď minimálně jeden závod vynechá kvůli maturitě, ale hned po ní se ke svému koníčku hodlá vrátit. „Rozhodně se nenudím, vlastně nechápu, jak se to někomu může stát,“ podivuje se se smíchem Jakub, který by jednou chtěl velkou rodinu. Nebývá než mu v tom držet palce stejně jako k o něco bližšímu cíli v podobě maturity.

(Text napsal pro časopis Můžeš Radek Musílek. Fotil Milan Jaroš.)
 
Jdu na to