Menu

Příběh s dobrým koncem: Martin B.

Všem, kdo ve sbírce na výtah finančně pomohli, srdečně děkujeme. Případ se šťastným koncem se uzavřel splacením dluhu. Částka 353 tisíc korun byla použita na úhradu výtahu. Zbytek finanční sbírky byl použit na rehabilitaci. 
 
Toto je Martinův příběh:

Můj syn Martin se narodil v Praze 14. 12. 1979 jako mé druhé dítě. Vyrůstal podobně jako většina jeho vrstevníků. Měl své starosti i radosti, ale celkově to bylo hodné a bezproblémové dítě.
Na konci 6. třídy, tak jako každým rokem, měla třída jet na školu v přírodě. A tak jsme jej 11. 5. 1992 v 8 hodin ráno vyprovázeli ke škole. Tam už čekal autobus, který je měl na dva týdny odvézt do přírody, kde si měli užívat čerstvého vzduchu. Oproti jiným rokům byl před školou větší shon, protože řidič hodně pospíchal, snad kvůli dalším zakázkám. Ani jsme se nenadáli a děti seděly v autobusu a ten se rozjížděl. Sotva jsme mu stihli zamávat, než se ztratil v provozu.
Autobus však na místo určení nedorazil. Blízko cíle se střetl s autem převážejícím mostní traverzy, které se při nárazu uvolnily a sesypaly na autobus plný dětí. Dvě z nich na místě zemřely, můj syn utrpěl těžký úraz hlavy, vnitřní zranění a několik zlomenin.
Po dvouměsíčním zápase o život se probral z kómatu s vyhlídkou, že nikdy nebude chodit a bude retardovaný. Následná domácí péče o něj vyžadovala mou neustálou přítomnost. Opustila jsem proto zaměstnání a věnovala veškerý čas a sílu tomu, aby se jeho stav zlepšil. Za tu dlouhou dobu se ze syna stal dospělý muž, váží 115 kg a měří kolem 185 cm. Péče o něj se postupně pro mne stávala i přes vydatnou pomoc asistentů stále namáhavější. Jinak jsem žila a dodnes s ním žiji sama, dlouhá léta jsme žili ze sociálních dávek. Tak jako každá matka, která pečuje o své postižené dítě, jsem žila s noční můrou – Co bude, až tady nebudu. Veškerou rodinu mám mimo republiku.
Když pak přišly zdravotní problémy i na mne, začala jsem uvažovat o umístění syna do týdenního stacionáře. Po dlouhém hledání jsem našla manufakturu s týdenním stacionářem, který však neřešil Martinovu budoucnost. V případě, že by se se mnou stalo cokoli, co by mi bránilo v péči o něj, nemám nikoho, kdo by mne zastal. Martin by zůstal bez pomoci. Musela jsem stav řešit za každou cenu, protože kvůli problémům s páteří pro mne začala být obtížná i základní péče jako koupání, přesedávání z vozíku na postel či do křesla.
A naštěstí jsem na doporučení známé objevila občanské sdružení Týdenní stacionář Dobromysl se sídlem v obci Srbeč v okrese Rakovník. Vedoucí zařízení byly hned ochotny nám pomoci, byl tady však jeden problém. Budova, kde sídlí, neměla výtah. Vedoucí začaly shánět peníze na jeho stavbu, protože výhledově tam chtěly ubytovat víc vozíčkářů. Martin byl ten průkopník, kvůli kterému se akce spustila. Nešlo to však tak snadno. Spousta organizací příspěvky slíbila, pak však peníze neposlala, jiné odmítly rovnou. Vypadalo to, že celá akce se neuskuteční, protože na výtah se jednoduše neseženou peníze. Byli však ve hře různé přísliby, které by až časem ukázaly, zda peníze budou a kolik. Já však potřebovala situaci řešit co nejdříve. A tak jsem se rozhodla občanskému sdružení Dobromysl peníze na jeho stavbu půjčit z peněz, které Martin dostal jako odškodné za úraz. Občanské sdružení souhlasilo pod podmínkou, že spolu sepíšeme smlouvu o zápůjčce peněžních prostředků. Tak jsme i učinili a stavba mohla začít. Všichni jsme doufali, že se potřebné peníze nakonec sejdou a občanské sdružení nám ty půjčené bude moci vrátit. Bohužel se tak nestalo. Očekávané sponzorské dary se nerealizovaly a žádosti, které jsme rozeslali po skončení stavby, přišly zpět se zápornou odpovědí, a totiž, že na finančně uhrazené projekty se dary neudělují. A tak jsme se my se synem, který s radostí navštěvuje Týdenní stacionář Dobromysl se skvělou péčí a programem, na straně jedné a na straně druhé toto zaběhnuté zařízení s příkladným přístupem ke svým klientům ocitli ve svízelné situaci. Máme spolu smlouvu, kterou nemůžeme naplnit a která nás legislativně staví proti sobě. Přitom nás spojuje jeden společný záměr – pomoc našim postiženým dětem, kamarádům, spoluobčanům. Oficiálně bychom však měli stát proti sobě jako dlužník a věřitel. Absurdní situace, když tyto dvě strany mají spolu vynikající vztahy.
Proto se na Vás, spoluobčany, majitele firem, manažery, všechny, kdo disponují alespoň trochou peněz, obracím s prosbou, pomozte nám srovnat tuto zapeklitou situaci a pošlete nám jakkoli vysokou finanční výpomoc, která ji pomůže řešit.
Z příběhu mého syna můžete vidět, že nikdo nikdy neví, kdy a jakou pomoc bude od lidí potřebovat. Proto nebuďme k sobě neteční a pomáhejme si navzájem.
Děkuji předem všem, kteří přispějí byť korunou na vyřešení naší situace.
                                                                                                   Marta B.


O.s. Dobromysl kontaktoval Konto Bariéry, abychom snížili cílovou částku o 140 000 korun. Jde o dlužnou částku o.s. Dobromysl Martinově mamince za výstavbu výtahu a tu zaplatili.


Chci přispět

Každá koruna, kterou pošlete, pomůže. I malý příspěvek má smysl, když nás přispívají tisíce... Děkujeme!

  • Platebním příkazem

    • Číslo účtu: 17 111 444 / 5500
    • Variabilní symbol: 9
    • Konstantní symbol: 0558
    Více
  • Dárcovské SMS

    • Jednorázově DMS ve tvaru
      DMS KONTOBARIERY
    • Roční podpora DMS ve tvaru
      DMS ROK KONTOBARIERY
      Pošlete na číslo 87777
    Více
  • Další způsoby

    • Online platební branou
    • Online platbou přes mobil
    • Online platební kartou
    • Zakoupením dárku
    Více